Datum narození: 7. 5. 1982
Místo narození: Brandýs nad Labem
Znamení: býk
Výška: 165 cm
Mamka mi vždycky říkala, že jsem první zpívala než mluvila, tak asi proto jsem si vybrala toto zaměstnání...
Tak pěkně postupně. Od narození jsem bydlela osm let v Klecánkách u Prahy. Od pěti let jsem hrála na klavír a začala chodit do lidušky a od šesti jsem navštěvovala Kühnův dětský sbor, ale dojíždění bylo náročné, tak jsme se přestěhovali na pražský Barrandov.
V deseti letech jsem si ke svým „kroužkům“ přibrala ještě sólové zpívání a dveře na konzervatoř se mi začaly postupně otevírat, alespoň v mé hlavě.
V témže věku jsem úspěšně prošla konkurzem na muzikál Bídníci. Zkušenosti z divadla jsem už sice měla, se sborem jsem účinkovala v Národním divadle v opeře La Bohéme a Jakobín a ve Státní opeře v Othellu a v Perníkové chaloupce. Ale tohle bylo naprosto jiné. Poprvé úplně sama na prknech Vinohradského divadla!! Tehdy jsem zpívala malou Cosettu. Byla to nezaplatitelná zkušenost. Pak už mi bylo jasné, že tohle chci dělat, „až budu velká“.
Ve čtrnácti nastal velký zlom. Přijímačky na Pražskou konzervatoř. Sbor šel tedy stranou a já chodila na hodiny zpěvu k profesorce Jiřině Markové. Ta mi dala to nejcennější. Techniku zpěvu. Tehdy jsem dělala klasický zpěv, ale má profesorka na mě poznala, že mě srdce táhne jiným směrem, a tak jsem se jednoho dne po úspěšném složení zkoušek ocitla na konzervatoři obor populární zpěv. Tam už jsem měla profesorku Lídu Nopovou.
Byla to krásna léta. Občas nějaké to záškoláctví, ale hlavně zkušenosti. Už v prváku jsem dělala sbory Heleně Vondráčkové a ve druháku, konkrétně v dubnu, jsem prošla konkurzem na Holki. Školu jsem ukončila se samými jedničkami.
V roce 2003, kdy Holki skončily, jsem si pohrávala s myšlenkou na sólovou desku, a tak jsem oslovila Stana Šimora a začali jsme na něčem pracovat. Z toho „něčeho“ se nakonec vyklubala docela dobrá deska, ale zřejmě bylo mé jméno zaškatulkováno pouze v Holkách a deska se neprodala tak, jak jsme všichni doufali, ale s klidným srdcem můžu říct, že se za ni nestydím a nelituji toho.
Jenže Holki byly pryč, deska taky a já musela začít něco dělat. Tak jsem zkusila kantořinu. Koneckonců máme ji v rodině, mamka je celoživotní kantor. Nejdříve jsem dělala asistentku pedagoga. Pracovala jsem s dvěma holčičkami, které měly ADHD a teď učím na základní škole se specifickymi poruchami chování. Jsou tam děti jak s ADHD, což je hyperaktivita, tak i děti s autismem. Je to strašně zajímavá práce a hlavně mě moc baví.
A teď něco o mé rodině. Mám dvě sestry a mamku. Taťka už mi bohužel umřel, když mi bylo 21. Starší sestra Markéta je už vdaná a je momentálně na mateřské s malou Verunkou. Mladší Míša studuje vysokou školu, učí angličtinu a ještě má spoustu zájmů, je to takový náš Einstein rodiny. Moje mamka se jmenuje Jiřina a je zástupkyně na základní škole. Naši spolu byli 20 let, ale pak už to nebylo ono a v roce 2000 se rozvedli. Ten rok jsme se přestěhovali z Barrandova do Nuslí, ale i odtud se teď stěhuji - konečně do svého.
V roce 2006 jsem poznala svého nynějšího partnera Davida Švagrovského a právě spolu se stěhujeme do našeho nového bytu. Ale David hraje hokej a to je tak trochu kočovný život, takže Bůh ví, jak dlouho tam vydržíme, každopádně mi začala nová etapa v mém životě, bydlení bez mamky a pomalé pomýšlení na rodinu, ale tím se nechám překvapit...

Vložené: 27.03.2014, lenkam