Buď správcem tohoto profilu

Kapela

Javory



Rok vzniku: 1960



Javory
V dětství oba sourozence výrazně ovlivňuje opera. Otec je operní pěvec (tenor), sólista Janáčkovy opery v Brně. Petr je o pět let starší, většinou prosazuje svou převahu. Od sedmnácti je tři roky mimo domov. Potom vzniká v Brně studentské divadlo a první Petrovy písničky. Hana v nich zpívá zpočátku nesmělé druhé hlasy. Big beat Vulkán s názvuky folk rocku, vliv slavných skupin šedesátých let a spolupráce s Alešem Sigmundem, to vše dvojici postupně proměňuje. Jejich písničky dobývají hitparády. S rockovými Atlantis jsou úspěšní i v zahraničí. Rodící se šoubyznys vynáší Ulrychovy do československých hvězdných výšin.

Kritické období nastává v roce 1968. Petr hned ráno 21. srpna 1968 zpívá živě do ilegálně vysílaného rozhlasu píseň Zachovejte klid (pravdu nezničí tanky, jděte pryč, my máme pravdu, vy jenom bič, zradu a bič). Nedlouho na to spolu s orchestrem Gustava Broma nahrávají s Hanou LP Odyssea, první doloženou fúzi rockové kapely a big bandu, a zároveň své první monotématické album. Nahrávka ale putuje díky normalizačnímu patolízalství tehdejšího vedení Supraphonu do archivu.

Hana získává Zlatou Bratislavskou Lýru 1971. Vystupuje ze stínu bratra, který se postupně vymezuje jako spíše jako autor. Nahrává sólové LP Pojďte dál, chci být chvíli s Vámi. Normalizace je ale na postupu: Petra dostihuje anonymní, ale snaživě dodržovaný zákaz veřejného provozování v rozhlase a TV. Tím ale mizí z TV a rozhlasu i Hana, protože sourozenci koncertují výhradně společně a společná je také většina písní.

Shodou okolností je v tomto období písničkář Ulrych naplno vtažen moravským folklorem. Objevuje v něm beat (úder, puls); zjišťuje, že cimbál je bicí nástroj, že puls houslí je rytmus, který ve světové hudbě nemá obdobu. A že to platí i o vnitřním rytmu moravských táhlých písní. Vznikají Javory jako předobraz československé world muzic. Po delší době se prosazují. Písničkář se přitom poznenáhlu mění ve skladatele. Vznikají monotématická alba Nikola Šuhaj loupežník, Meč a přeslice, Markéta Lazarová. Souběžně pak řada filmových a scénických hudeb: Sonáta pro zrzku, O statečném kováři, Legenda, Radúz a Mahulena, Koločava, My holky z městečka, Díky za každé nové ráno. Toto rozkošatění vrcholí dalším sólovým albem Hany Ulrychové. Na LP Tichý hlas tentokrát ale pokorně slouží jednomu z vrcholů Petrovy tvorby; hudbě k nerealizovanému filmu.

V roce 1993 se Javory stabilizují v prakticky dnešní podobě. Přicházejí mimořádně schopní hudebníci, manželé Kateřina Štruncová (housle, zpěv, zobcové flétny) a Dalibor Štrunc (cimbál a zpěv). Vzniká řada písničkových CD a zároveň různé kompilace.Veřejnost zná ale Javory především z koncertů. Je to kvalita jejich živých vystoupení, která na sebe postupně váže publikum a plní sály. Také jeviště Městského divadla v Brně zúročuje postupně autorský a interpretační potenciál bratra a sestry. Jeho šéf, autor a režisér Stanislav Moša, jim dává prostor v několika inscenacích. Z nich zejména Koločava je trvalou součástí repertoáru a stává se jedním z kultovních představení.

V roce 2006 nahrávají Javory nové písničky na albu Stromy, voda a tráva. Petr se snaží o fúzi směrem k rockovějšímu zvuku, ale je to zatím jen vykročení. Hana mezitím vydává sólovou kompilaci „(nejen) Tichý hlas – to nejlepší z let 1968 až 2006“, opět těsně svázanou s tvorbou bratra.

Zásadní krok směrem k jiné než houslovo-cimbálové zvukové energii znamená až pokus o CD bez houslí a cimbálu - Javory beat. Je to zpočátku jen název alba (Indies 2009) a studiové kapely, která ho nahrála. Postupně se začíná utvářet podiová souběžná hudební formace k tradiční sestavě. Prodělává personální i hudební vývoj.

Mezitím Hana chystá sólové CD. Tentokrát se chce, aniž by s realizací příliš spěchala, odpoutat od Petrova autorství.

Také Petr cítí, že už je čas pokusit se o sólovou písničkářskou výpověď. Nabídka vydavatelství Indies vyústí v jeho roční práci na nových písničkách. Autor a aranžér se v nich přes košatost a experimenty ve své filmové a divadelní tvorbě vrací k základnímu písňovému tvaru. Obklopuje se partou spřízněných muzikantů a ve svém společném projevu jdou až na samou dřeň v odmítání dobových počítačových vylepšení, ve snaze o živý projev bez studiových berliček. Hudební skládanka se pomalu plní. Je v ní energie elektrické kytary (Miloš Koubek), náhrada bicí soupravy cajonem (Pavel Plch a Ctibor Bártek). Klávesy (Ondra Strouhal) jsou obohacené harmonikou, zjevné je využívání možností pražcové i bezpražcové basové kytary (Kuba Šimáně). Vše občas doplní lyrika nylonové kytary, pohodovost ukulele a na světě je CD Bratr sestry (2012). Jiří Plocek na obalu desky píše: S občasným přispěním své sestry Hanky vytváří bratr sestry kytici jednoduchých písniček, v nichž cítíme všechno – starý poctivý beat, stejně jako moravskou lyriku a špičkování klezmerské muziky.

Některé z novinek hrají na koncertech úspěšně, ale po svém i Javory s manžely Štruncovými.

Obě větve Javorů koncertují také společně; koncert skupin Javory – Javory beat je pestrou hranou a zpívanou hudební historií Hany a Petra od raných začátků až po současnost.
2014-06-28, martin