Skladba
Jsme jen části nekonečných karavan,
v kruzích jdeme na začátky.
Konci toho putování zamávám
a pak zase zpátky.
Mám teď zůstat stát.
Mám teď zůstat stát.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli
i mý verše napsaný.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli,
mívám strach.
Jsem na ose nepodstatnou úsečkou,
jedna strana v databázi,
kterou stejně jako všechny skartujou
ve finální fázi.
Mám se začít bát.
Mám se začít bát.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli
i mý verše napsaný.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli,
mívám strach.
A tak putujeme světem,
život je jak hlavolam,
na který jsme krátký.
Všichni spolu, přesto jsme tu každej sám,
smysl mizí mezi řádky.
Žijeme pro pocity,
hledáme identity,
byly a vždycky budou,
měníme priority.
Všechno, co bylo a je
v propasti bez okraje,
čas vládne pevnou rukou
a nikdy neprohraje,
a nikdy neprohraje,
a nikdy.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli
i mý verše napsaný.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli,
mívám strach.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli
i mý verše napsaný.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli,
mívám strach.
Stojím a i přesto mířím k cíli,
chci to ustát než mi dojdou síly,
než se všechno ztratí v jedný chvíli
i mý verše napsaný.