Pavel Kadlík Jazz
Narozen:
15. 5. 1959, Rakovník, Česko
Hudebník
Hraje na:
trubka
Rodák ze Senomat vyrůstal v Olešné u Rakovníka. Na trubku se učil již od dětství v Lidové (zlí jazykové tvrdí že v lihové) škole umění v Rakovníku u Oliny Hejdukové a Petra Konopáska. Již jako mladík začal hrát s nejrůznějšími tanečními orchestry, kde většinou velmi dobře vycházel se zpěvačkami, ale hůře již s kapelníky. Po odchodu z tanečního orchestru Merkur zamířil do Populáru Slabce a tam kupodivu vydržel až do vzniku BrassBandu v roce 1990. Populár tehdy vedla příjemná atraktivní žena, což bylo pro Pavlovu náturu rozhodně přijatelnější než přísnej ošklivej chlap (Jirko Soukupe, promiň).
Pavlův trumpeťácký rukopis je základním kamenem stylu celé kapely. Sytý a libý tón až s kantilénovým vibrátem se ani v sólech většinou příliš nevzdaluje od základní melodie. Slouží tak ostatním hráčům jako maják v mlze lihových výparů a nikotinového dýmu. Právě jeho zásluhou se kapele občas daří dokončovat i ty samé písně, které byly započaty. O něco méně se někdy vede zahajovat skladby, které byly vybrány. Pavel, bohužel, nevládne příliš dobře anglickým jazykem. Přesto právě na něm bývá, aby po vyslovení názvu skladby píseň správně zahájil. Proto bylo nutné repertoár čítající kolem 70 převážně amerických skladeb postupně opatřit českými názvy mnohdy i s mnemotechnickými berličkami. Za všechny můžeme uvést Centimetr lorny* (Sentimental Jornay), Karel je zdráv (Carreles Love) nebo Tele mých snů (You Tell Me Your Dream).
Pavel je v kolektivu oblíben pro svou kamarádskou a (někdy až příliš) přímou povahu. Zpočátku s tím měli někteří členové kapely problém. Pavel dokonce jednou z BrassBandu odešel. Bylo po kšeftu, hudebníci večeřeli a Pavel nabídl banjistovi zbývající párek. Když dostal košem, se slovy: „Tys mě stejně neměl nikdy rád, končím, už mi nevolejte,“ odešel z kapely a tři roky se neozval. Po třech letech se rozhodl pro návrat, ale neodpustil si otázku: „Tak dojí někdo ten párek, nebo ne?“
V kapele tvoří společně se Slávou Vaicem sekci „krásných blonďáků“, a to přesto, že Sláva je brunet. „Jsou se Slávou stejně vysocí, relativně štíhlí, voní se a neplešatí, což jim přináší úspěch hlavně u ženské části publika,“ vysvětluje Vojta Vaň.
K Pavlovým zálibám patří chataření, zahrada a rybolov.
Pavlův trumpeťácký rukopis je základním kamenem stylu celé kapely. Sytý a libý tón až s kantilénovým vibrátem se ani v sólech většinou příliš nevzdaluje od základní melodie. Slouží tak ostatním hráčům jako maják v mlze lihových výparů a nikotinového dýmu. Právě jeho zásluhou se kapele občas daří dokončovat i ty samé písně, které byly započaty. O něco méně se někdy vede zahajovat skladby, které byly vybrány. Pavel, bohužel, nevládne příliš dobře anglickým jazykem. Přesto právě na něm bývá, aby po vyslovení názvu skladby píseň správně zahájil. Proto bylo nutné repertoár čítající kolem 70 převážně amerických skladeb postupně opatřit českými názvy mnohdy i s mnemotechnickými berličkami. Za všechny můžeme uvést Centimetr lorny* (Sentimental Jornay), Karel je zdráv (Carreles Love) nebo Tele mých snů (You Tell Me Your Dream).
Pavel je v kolektivu oblíben pro svou kamarádskou a (někdy až příliš) přímou povahu. Zpočátku s tím měli někteří členové kapely problém. Pavel dokonce jednou z BrassBandu odešel. Bylo po kšeftu, hudebníci večeřeli a Pavel nabídl banjistovi zbývající párek. Když dostal košem, se slovy: „Tys mě stejně neměl nikdy rád, končím, už mi nevolejte,“ odešel z kapely a tři roky se neozval. Po třech letech se rozhodl pro návrat, ale neodpustil si otázku: „Tak dojí někdo ten párek, nebo ne?“
V kapele tvoří společně se Slávou Vaicem sekci „krásných blonďáků“, a to přesto, že Sláva je brunet. „Jsou se Slávou stejně vysocí, relativně štíhlí, voní se a neplešatí, což jim přináší úspěch hlavně u ženské části publika,“ vysvětluje Vojta Vaň.
K Pavlovým zálibám patří chataření, zahrada a rybolov.