Vítězslav Vondrášek Jazz
Narozen:
21. 7. 1951, Rakovník, Česko
Hudebník
Hraje na:
banjo
Nejstarší a navzdory všem chorobám stále ještě žijící člen kapely zahajuje každou sezónu varováním, že do švestek stejně nevydrží. To by ale byla docela škoda.
Víťa je v Brass Bandu jediným multiinstrumentalistou. Svoji hudební kariéru začínal krátkou anabází s trumpetou, pak ale přesedlal na strunné nástroje. Jako kytarista a mandolinista působil v country skupině Trapeři, s různými country formacemi hrával též na kontrabas, pak působil několik let jako baskytarista v tanečním orchestru Populár Slabce. V roce 1990 byl u zrodu Brass Bandu a jako jeho první tubista nahrál desky Just Little While To Stay Here a Down By The Riverside. Po tzv. párkové rošádě (viz Pavel Kadlík) využil astmatické indispozice, pověsil tubu na skobu a začal hrát na banjo, což činí dodnes.
Jazzová a zejména dixielandová hudba mu doslova učarovala. Jako jeden z mála členů Brass Bandu zná celým názvem všechny skladby z repertoáru kapely, ale též jejich autory a protagonisty stěžejních nahrávek. S některými z nich si prý dokonce i tyká. Hluboké znalosti mu vynesly privilegium vybírat skladby pro jednotlivá vystoupení. Víťa je však zároveň i hlavním motorem kapely v tzv. zkouškovém období, kdy vybírá nové písně a bdí nad úrovní jejich nastudování. Kromě toho je webmasterem současné podoby kapelních internetových stránek.
Za zmínku stojí zcela určitě i nástroj, jenž Víťa již několik let používá. Jde o banjo, které zakoupil od legendárního hráče a kapelníka Old Timers Jazz Bandu Jiřího Plašila. Tato skutečnost má pro život kapely přímo magický význam, obzvláště nyní, po Jirkově smrti. Banjo totiž velmi dobře drží ladění, a pokud se rozladí, je taková věc vnímána jako zlé znamení. „Jirka to vidí,“ nese se většinou v takových chvílích zákulisím a Brass Band ví, že je nejvyšší čas odložit flašku, vyhodit fanynky ze šatny nebo propustit ze záchodu zamčeného kontrolora Ochranného svazu autorského.
Víťa je v kolektivu oblíben (někdy až příliš), a to zejména pro svou zádumčivou povahu a náladovou stabilitu. Na rozdíl od některých jiných hráčů, jejichž nálady mají výkyvy jak horská dráha, osciluje Víťa jen velmi nepatrně. Od starého bručouna po neúspěšného čekatele na umístění v léčebně dlouhodobě nemocných.
Ve volném čase se zajímá o starý jazz a internet.
Víťa je v Brass Bandu jediným multiinstrumentalistou. Svoji hudební kariéru začínal krátkou anabází s trumpetou, pak ale přesedlal na strunné nástroje. Jako kytarista a mandolinista působil v country skupině Trapeři, s různými country formacemi hrával též na kontrabas, pak působil několik let jako baskytarista v tanečním orchestru Populár Slabce. V roce 1990 byl u zrodu Brass Bandu a jako jeho první tubista nahrál desky Just Little While To Stay Here a Down By The Riverside. Po tzv. párkové rošádě (viz Pavel Kadlík) využil astmatické indispozice, pověsil tubu na skobu a začal hrát na banjo, což činí dodnes.
Jazzová a zejména dixielandová hudba mu doslova učarovala. Jako jeden z mála členů Brass Bandu zná celým názvem všechny skladby z repertoáru kapely, ale též jejich autory a protagonisty stěžejních nahrávek. S některými z nich si prý dokonce i tyká. Hluboké znalosti mu vynesly privilegium vybírat skladby pro jednotlivá vystoupení. Víťa je však zároveň i hlavním motorem kapely v tzv. zkouškovém období, kdy vybírá nové písně a bdí nad úrovní jejich nastudování. Kromě toho je webmasterem současné podoby kapelních internetových stránek.
Za zmínku stojí zcela určitě i nástroj, jenž Víťa již několik let používá. Jde o banjo, které zakoupil od legendárního hráče a kapelníka Old Timers Jazz Bandu Jiřího Plašila. Tato skutečnost má pro život kapely přímo magický význam, obzvláště nyní, po Jirkově smrti. Banjo totiž velmi dobře drží ladění, a pokud se rozladí, je taková věc vnímána jako zlé znamení. „Jirka to vidí,“ nese se většinou v takových chvílích zákulisím a Brass Band ví, že je nejvyšší čas odložit flašku, vyhodit fanynky ze šatny nebo propustit ze záchodu zamčeného kontrolora Ochranného svazu autorského.
Víťa je v kolektivu oblíben (někdy až příliš), a to zejména pro svou zádumčivou povahu a náladovou stabilitu. Na rozdíl od některých jiných hráčů, jejichž nálady mají výkyvy jak horská dráha, osciluje Víťa jen velmi nepatrně. Od starého bručouna po neúspěšného čekatele na umístění v léčebně dlouhodobě nemocných.
Ve volném čase se zajímá o starý jazz a internet.