Pepa Nos Folk
Josef Nos
Narozen:
16. 5. 1949, Šumperk, Česko
Zpěvák
Pepa Nos, vlastním jménem Josef Nos (* 16. května 1949 Šumperk, Československo), je český písničkář, učitel jógy a jazyků, příležitostný herec vedlejších rolí. Jako písničkář vystupuje především v malých klubech a ve školách, příležitostně i na festivalech. Jeho písničky se jen zřídka objevují v rozhlase nebo v televizi.
Dětství prožil ve Vidnavě, je potomkem lidového řezbáře. Je ženatý, má dceru Lucii, která také koncertuje a dvěma písničkami hostuje na albu Rok 2000 (1999).
Pepa Nos vystudoval gymnázium v Jeseníku. Na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci vydržel v roce 1967 jeden měsíc. Od roku (1968) studoval nejprve rok na jazykové škole v Ostravě, pak 5 let angličtinu a francouzštinu na univerzitě v Praze.
Od roku 1974 veřejně vystupuje, studium přerušil. Roku 1976 na podnět olomouckého kulturního inspektora Tylšara dostal půlroční zákaz činnosti od Středočeské krajské agentury za to, že si při vystoupení zul boty, tedy „svlékal se“. V roce 1982 mu bylo zakázáno se „zpíváním živit“ a zároveň proti němu bylo zahájeno trestní řízení (nedovolené podnikání, příživnictví, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví), pod záminkou duševní poruchy mu byl odebrán řidičský průkaz. Roku 1982 se začal živit jako lektor angličtiny. Roku 1984 byl na základě vykonstruovaných obvinění z hospodářské kriminality odsouzen na dva roky s podmínkou na pět let. V roce 1985 byl zproštěn obvinění. Od roku 2000 pořádá festival Krylonoce na počest Karla Kryla. Předtím pořádal i komorní festival Nosova koliba na své chalupě ve Vlčkové na Zlínsku.
Politicky se angažuje v protikomunistických aktivitách, veřejně sympatizuje například s Petrem Cibulkou a Vladimírem Hučínem. V roce 2002 jej strana Pravý blok prezentovala jako svého kandidáta na prezidenta republiky. V roce 2002 neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny PČR jako jediný kandidát za Balbínovu poetickou stranu ve Středočeském kraji. V roce 2010 neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny PČR za stranu Moravané v Moravskoslezském kraji. Do krajských voleb v roce 2012 neúspěšně vedl kandidátku strany Volte Pravý Blok ve Středočeském kraji. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jako nestraník na 4. místě kandidátky strany Pravý blok, ale neuspěl.
Dlouhodobě se angažuje v ekologistických aktivitách. Od roku 1984 působí jako učitel jógy. Každoročně vede kurzy jógy v Chorvatsku.
Veřejně prezentuje své silné homofobní postoje, když např. v rozhovoru pro server ParlamentniListy.cz prohlásil, že buz...nti „jsou nenormální, co si budeme povídat“.
Pepa Nos zpívá převážně vlastní písničky. Do jeho repertoáru patří i přeložené písničky jiných autorů (Časy se mění, The times they are changing od Boba Dylana) nebo zhudebněné básně (Když… Rudyarda Kiplinga v přebásnění Otokara Fischera, od Františka Gellnera Babička Málková, To je teď celá moudrost moje, Noc byla. Usnout nemoh‘ jsem…, od Jaroslava Durycha Básníku, básniku). Písničku Můj zpěv složil pro svoji dceru Lucii.
Mezi nejznámější Nosovy písničky patří Agent sí aj ej a Země je kulatá. Písnička Nedej se! dala název a příležitostnou část znělky pořadu České televize, vysílanému od počátku roku 2000 dosud.
Skládá a hraje od svých 16 let, jeho první písničkou, jakmile se naučil první tři akordy, byla Proč Amor do mě vstřelil šíp?.
Hraje na kytaru, foukací harmoniku, občas i na klavír. Texty zasahují od filosofických, duchovních a společensko-kritických témat až k pohrávání si s jazykem a situacemi. Často improvizuje, texty i provedení jednotlivých písniček se postupně vyvíjejí a sotvakdy jsou na dvou různých koncertech stejné.
Má osobitý styl, který recenzent Jan Sobotka nazval „neurotickým pidlikáním, sahajícím až kamsi k západoafrickým griotům“. Josef Vančura zmiňuje jeho „neuvěřitelné, absurdní frázování a grimasy“, ale i „písničky plné poetismu a něhy s překvapivě krásnými melodiemi, zpívané prostě, bez pitvoření“. Petr Korál zmiňuje „typicky nosovské hlasové vylomeniny“ a „obligátní legrácky, v nichž někdy sklouzává až za hranici vtipnosti a vkusu“, a že Nos „občas dokáže vysypat ze skladatelského rukávu tak silnou melodii, až se z toho tají dech“ a o „neuvěřitelně „vážných“ písničkách někdy bezmála existenciálního charakteru“. Vít Beat Nose charakterizuje slovy „divně mumlající mužík s vizáží jurodivého skřítka“, který „je ve své kritice nešetrný a nevyvážený, téměř dokonale kontroverzní, (…) důsledně antikomunistický, moralizující a kulturně elitistický“ a hlavním problémem jehož agitek je „přílišná doslovnost a nešťastná zaťatost“. Markéta Havelková ho charakterizuje: „Sarkasta a moralista, který se šklebí a pitvoří. Vydává nejrůznější zvuky napodobující nástroje. Ale zároveň dovede pak překvapit jako docela vážný autor poetických a melancholických písniček.“ a „jeho kritika je někdy už trochu vyšumělá.“ Podle nadporučíka Kotála Nos „ve svých písních napadá současné zřízení ČSSR a zesměšňuje různá opatření stranických orgánů. Texty jeho písní jsou vesměs dvojsmyslné, plné invektiv…“ Jiří Černý už v roce 1974 napsal: „Doslova mě zvedl Josef Nos, nejdřív podobností s Dlouhým Bidlem z Bratrstva kočičí pracky, potom nevídaným rozkročeným posedem a zlostně náruživým stylem hry na kytaru a nakonec svými výsměšnými popěvky proti měšťáctví, zápecnictví a unylosti. To už není talent, to je kus hotového stylu, navazujícího na nejlepší české předchůdce, ale přece ojedinělého…“ Vytýká mu „jednostrunnost, rýmovnický infantilismus na hranici humpoláctví, nevybíravost zbraní při útocích na posluchačské bránice“.
Jeho výchovné koncerty a besedy na školách, na něž se v posledních letech často nechává zvát, vyvolávají velmi rozporuplné reakce. Nezřídka bývají označovány jeho projevy za trapné, ale mezi žáky se najdou i vděční příznivci. Pro diskusi inzeruje žákům i posluchačům koncertů Pepa Nos nástěnku na své webové stránce.
V osmdesátých letech byl spjat s písničkářským sdružením Šafrán.
Na svých produkcích nejsoustavněji spolupracoval s basistou Jardou Kovářem a houslistou Slávkem Formanem, doprovázeli jej však i mnozí další muzikanti.
Dětství prožil ve Vidnavě, je potomkem lidového řezbáře. Je ženatý, má dceru Lucii, která také koncertuje a dvěma písničkami hostuje na albu Rok 2000 (1999).
Pepa Nos vystudoval gymnázium v Jeseníku. Na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci vydržel v roce 1967 jeden měsíc. Od roku (1968) studoval nejprve rok na jazykové škole v Ostravě, pak 5 let angličtinu a francouzštinu na univerzitě v Praze.
Od roku 1974 veřejně vystupuje, studium přerušil. Roku 1976 na podnět olomouckého kulturního inspektora Tylšara dostal půlroční zákaz činnosti od Středočeské krajské agentury za to, že si při vystoupení zul boty, tedy „svlékal se“. V roce 1982 mu bylo zakázáno se „zpíváním živit“ a zároveň proti němu bylo zahájeno trestní řízení (nedovolené podnikání, příživnictví, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví), pod záminkou duševní poruchy mu byl odebrán řidičský průkaz. Roku 1982 se začal živit jako lektor angličtiny. Roku 1984 byl na základě vykonstruovaných obvinění z hospodářské kriminality odsouzen na dva roky s podmínkou na pět let. V roce 1985 byl zproštěn obvinění. Od roku 2000 pořádá festival Krylonoce na počest Karla Kryla. Předtím pořádal i komorní festival Nosova koliba na své chalupě ve Vlčkové na Zlínsku.
Politicky se angažuje v protikomunistických aktivitách, veřejně sympatizuje například s Petrem Cibulkou a Vladimírem Hučínem. V roce 2002 jej strana Pravý blok prezentovala jako svého kandidáta na prezidenta republiky. V roce 2002 neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny PČR jako jediný kandidát za Balbínovu poetickou stranu ve Středočeském kraji. V roce 2010 neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny PČR za stranu Moravané v Moravskoslezském kraji. Do krajských voleb v roce 2012 neúspěšně vedl kandidátku strany Volte Pravý Blok ve Středočeském kraji. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jako nestraník na 4. místě kandidátky strany Pravý blok, ale neuspěl.
Dlouhodobě se angažuje v ekologistických aktivitách. Od roku 1984 působí jako učitel jógy. Každoročně vede kurzy jógy v Chorvatsku.
Veřejně prezentuje své silné homofobní postoje, když např. v rozhovoru pro server ParlamentniListy.cz prohlásil, že buz...nti „jsou nenormální, co si budeme povídat“.
Pepa Nos zpívá převážně vlastní písničky. Do jeho repertoáru patří i přeložené písničky jiných autorů (Časy se mění, The times they are changing od Boba Dylana) nebo zhudebněné básně (Když… Rudyarda Kiplinga v přebásnění Otokara Fischera, od Františka Gellnera Babička Málková, To je teď celá moudrost moje, Noc byla. Usnout nemoh‘ jsem…, od Jaroslava Durycha Básníku, básniku). Písničku Můj zpěv složil pro svoji dceru Lucii.
Mezi nejznámější Nosovy písničky patří Agent sí aj ej a Země je kulatá. Písnička Nedej se! dala název a příležitostnou část znělky pořadu České televize, vysílanému od počátku roku 2000 dosud.
Skládá a hraje od svých 16 let, jeho první písničkou, jakmile se naučil první tři akordy, byla Proč Amor do mě vstřelil šíp?.
Hraje na kytaru, foukací harmoniku, občas i na klavír. Texty zasahují od filosofických, duchovních a společensko-kritických témat až k pohrávání si s jazykem a situacemi. Často improvizuje, texty i provedení jednotlivých písniček se postupně vyvíjejí a sotvakdy jsou na dvou různých koncertech stejné.
Má osobitý styl, který recenzent Jan Sobotka nazval „neurotickým pidlikáním, sahajícím až kamsi k západoafrickým griotům“. Josef Vančura zmiňuje jeho „neuvěřitelné, absurdní frázování a grimasy“, ale i „písničky plné poetismu a něhy s překvapivě krásnými melodiemi, zpívané prostě, bez pitvoření“. Petr Korál zmiňuje „typicky nosovské hlasové vylomeniny“ a „obligátní legrácky, v nichž někdy sklouzává až za hranici vtipnosti a vkusu“, a že Nos „občas dokáže vysypat ze skladatelského rukávu tak silnou melodii, až se z toho tají dech“ a o „neuvěřitelně „vážných“ písničkách někdy bezmála existenciálního charakteru“. Vít Beat Nose charakterizuje slovy „divně mumlající mužík s vizáží jurodivého skřítka“, který „je ve své kritice nešetrný a nevyvážený, téměř dokonale kontroverzní, (…) důsledně antikomunistický, moralizující a kulturně elitistický“ a hlavním problémem jehož agitek je „přílišná doslovnost a nešťastná zaťatost“. Markéta Havelková ho charakterizuje: „Sarkasta a moralista, který se šklebí a pitvoří. Vydává nejrůznější zvuky napodobující nástroje. Ale zároveň dovede pak překvapit jako docela vážný autor poetických a melancholických písniček.“ a „jeho kritika je někdy už trochu vyšumělá.“ Podle nadporučíka Kotála Nos „ve svých písních napadá současné zřízení ČSSR a zesměšňuje různá opatření stranických orgánů. Texty jeho písní jsou vesměs dvojsmyslné, plné invektiv…“ Jiří Černý už v roce 1974 napsal: „Doslova mě zvedl Josef Nos, nejdřív podobností s Dlouhým Bidlem z Bratrstva kočičí pracky, potom nevídaným rozkročeným posedem a zlostně náruživým stylem hry na kytaru a nakonec svými výsměšnými popěvky proti měšťáctví, zápecnictví a unylosti. To už není talent, to je kus hotového stylu, navazujícího na nejlepší české předchůdce, ale přece ojedinělého…“ Vytýká mu „jednostrunnost, rýmovnický infantilismus na hranici humpoláctví, nevybíravost zbraní při útocích na posluchačské bránice“.
Jeho výchovné koncerty a besedy na školách, na něž se v posledních letech často nechává zvát, vyvolávají velmi rozporuplné reakce. Nezřídka bývají označovány jeho projevy za trapné, ale mezi žáky se najdou i vděční příznivci. Pro diskusi inzeruje žákům i posluchačům koncertů Pepa Nos nástěnku na své webové stránce.
V osmdesátých letech byl spjat s písničkářským sdružením Šafrán.
Na svých produkcích nejsoustavněji spolupracoval s basistou Jardou Kovářem a houslistou Slávkem Formanem, doprovázeli jej však i mnozí další muzikanti.