Besední dům
Brno , Komenského náměstí 534/8
Besední dům patří mezi nejvýznamnější brněnské stavby v historickém centru města. Je to kulturní stánek, k jehož nezaměnitelnému významu přispívá skutečnost, že se jedná o působiště výjimečného hudebního skladatele a dirigenta Leoše Janáčka. Janáčkovo jméno přitahuje do Brna obdivovatele jeho hudby z celého světa.
Historie Besedního domu
Budova byla postavena podle návrhu architekta Theophila von Hansena v letech 1871 – 1873. Besední dům se zapsal do dějin města jako středisko společenského a kulturního života rozvíjející se české měšťanské společnosti. Využíván byl zprvu mnohostranně jako dějiště akcí společenských, hudebních, divadelních, vzdělávacích, politických i tělocvičných a jako sídlo školy, redakce, záložny, čtenářského spolku a vyhlášené restaurace.
Postupně se stával především hudebním centrem - díky činnosti Besedy brněnské a její hudební školy. Jeho krásný sál sloužil hlavně komorním koncertům a krátce po druhé světové válce si v něm podávaly dveře špičky tehdejšího hudebního světa. Velkou změnu přinesla 50. léta 20. století. Tradiční měšťanské spolky byly rozpouštěny a činnost hudebních těles si musela hledat jiná místa působení. Dobu temna v historii Besedního domu předznamenal rok 1953, kdy byl přidělen vojákům jako Oblastní dům armády. Filharmonie ho získala zpět na podzim roku 1957, po odeznění válečnické doktríny, a to spolu se sekretariáty uměleckých svazů, redakcí Hosta do domu a Krajským koncertním jednatelstvím. Filharmonie musela Besední dům opustit ještě jednou, a to v roce 1989, důvodem byla narušená stabilita budovy způsobená pohyblivostí podloží, na němž je vystavěna.
Nová rekonstrukce budovy Besedního domu vrátila hodně z jejího historického půvabu a poskytla dosud nepoznaný komfort brněnské filharmonii, která se roku 1995 vrátila zpět do těchto prostor.
Historie Besedního domu
Budova byla postavena podle návrhu architekta Theophila von Hansena v letech 1871 – 1873. Besední dům se zapsal do dějin města jako středisko společenského a kulturního života rozvíjející se české měšťanské společnosti. Využíván byl zprvu mnohostranně jako dějiště akcí společenských, hudebních, divadelních, vzdělávacích, politických i tělocvičných a jako sídlo školy, redakce, záložny, čtenářského spolku a vyhlášené restaurace.
Postupně se stával především hudebním centrem - díky činnosti Besedy brněnské a její hudební školy. Jeho krásný sál sloužil hlavně komorním koncertům a krátce po druhé světové válce si v něm podávaly dveře špičky tehdejšího hudebního světa. Velkou změnu přinesla 50. léta 20. století. Tradiční měšťanské spolky byly rozpouštěny a činnost hudebních těles si musela hledat jiná místa působení. Dobu temna v historii Besedního domu předznamenal rok 1953, kdy byl přidělen vojákům jako Oblastní dům armády. Filharmonie ho získala zpět na podzim roku 1957, po odeznění válečnické doktríny, a to spolu se sekretariáty uměleckých svazů, redakcí Hosta do domu a Krajským koncertním jednatelstvím. Filharmonie musela Besední dům opustit ještě jednou, a to v roce 1989, důvodem byla narušená stabilita budovy způsobená pohyblivostí podloží, na němž je vystavěna.
Nová rekonstrukce budovy Besedního domu vrátila hodně z jejího historického půvabu a poskytla dosud nepoznaný komfort brněnské filharmonii, která se roku 1995 vrátila zpět do těchto prostor.