Z tancovaček na festivaly: Street69 bilancují dvacetiletou jízdu

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

28.06.2026: Dvacet let na scéně, dvě krize, jeden striptýz, covidová revoluce a nakonec koncert na parníku. Street69 mají za sebou cestu, která by jiným kapelám dávno zlomila vaz. Místo toho je nakopla. V otevřeném rozhovoru mluví o pozdním rozhodnutí, které je mohlo posunout mnohem dřív, o chvílích, kdy to málem zabalili, i o tom, proč chtějí být fanouškům na výročním koncertu tak blízko, že nebude kam utéct.

Když se ohlédnete za dvaceti lety Street69, co vám během té doby lezlo na nervy úplně nejvíc.

Asi to že jsme neudělali jedno zásadní rozhodnutí dříve. My jsme s klukama potkali v jedné kapele která hrála tak zvané „tancovačky, zábavy“. Pro ty co netuší o čem mluvím, je to kapela která hraje písničky druhých kapel v původním znění k tanci a poslechu od 20:00 di většinou 02/03 ráno. Tam jsme si řekli že bychom chtěli dělat vlastní písničky a založili kapelu Street69. Ale u těch vlastních písniček jsme dál hráli celovečerní akce a míchali vlastní tvorbu s repertoárem tak zvaně „převzaných“ písní. Teď by se tomu řeklo že hrajeme cowery. No a po 10 letech jsme zjistili že hrajeme z 55 věcí 30 vlastních a že klasických návštěvníků vesnických tancovaček ubývá a přibývá fanoušků co znají naši tvorbu. A po deseti letech jsme si zvolili místo zmiňovaného formátu vystoupení cestu na festivalová pódia. Jsem si jistý že kdybychom tohle rozhodnutí udělali o pár let dříve, moli bychom být teď dál.

Byl někdy moment, kdy jste měli pocit, že Street69 už to zabalí a dál to nepůjde.

Měl, dvakrát. Jednou, když jsme se na koncertu strašně opil a začalo mě to bavit v tomto stavu. Říkal jsem si ty jo to je jiný svět, starosti nikde a lidi se baví. Ale pak to přerostlo v to, že mě kapela musela dát najevo že buď toho nechám, nebo se mnou nebudou chtít stát na pódiu. A podruhé když jsme po první vlně Covidu dostali možnost hrát jako předkapela jedné velké české kapele na turné které teprve vznikalo. Nikdo nevěděl, jestli bude koncertů 5 nebo 50 a vše bylo tak nejste jak ta doba samotné. A jelikož někteří (bývalý) členové už měli svůj „Covidový režim“ nastavený jiným směrem, měli jsme v kapele takovou menší revoluci. Tam jsem cítil že buď se to nakloní k tomu že kapela vyjede a bude hrát, nebo jí to rozloží a položí. Naštěstí jsme to ustáli a paradoxně nás to posunulo o mílové kroky dál než ta kapela byla před Covidem.

Proč jste zrovna teď potřebovali vydat písničku o nadhledu? Byla to reakce na nějaký konkrétní tlak nebo vyhoření.

Nám text napsal Dan Holý z kapely Trocha klidu. Není to naše první spolupráce, už nás zná a asi cítil že jsme v nějaké tenzi a písnička na toto téma nám sedne. A nemýlil se.

Co se při natáčení klipu Život z větší výšky nepovedlo a do oficiální verze se rozhodně dostat nemohlo.

Můj striptýz v přestavbě scény. To si necháme na horší časy (smích)

Nebáli jste se, že koncert na parníku může skončit spíš logistickým peklem než romantickou oslavou dvaceti let.

My jsme s klukama hledali nějaký jiný formát koncertu, než jsme doposud odehráli. Když jsme měli 10 let udělali jsme si vlastní festival na sokolském stadionu. (bylo to super a si nejvíc lidí co nám na sólo koncert kdy došlo). Když jsme měli 15 let udělali jsme si klubový koncert s hosty, které jsme nepropagovali a lidi se je dověděli až na místě, když jsme si je volali na podium. (bylo to takové napínavé a všechny to bavilo). A ke 20 výročí jsme chtěli taky něco co by mělo téma a ještě jsme to nezažili. A když jsme si říkali že jsme 20 let na vlnách, 20 let na jedné lodi. Volba byla jasná. Navíc je Brno vprostřed republiky, což má logistické výhody. Koncert bude z velké části akustický, takže to bude pro nás taky trochu výzva.

Jak se připravujete na to, že na parníku budete s fanoušky v těsné blízkosti a nebude kam utéct.

Přesně o to nám šlo. Být si s fanouškama hodně blízko. Jak při koncertu, tak po. Žádný útěk do šatny. Prostě plujeme a pijeme.

Co vás na českých festivalech po tolika letech nejvíc štve, ale stejně to každý rok znovu absolvujete.

Cestování. My jsme z Uherského Brodu. Já s oblibou říkám že to máme všude daleko. Ale miluju naše cesty domů. Rozmohl se nám v autě takový zvyk, že vždy se někdo samovolně ujme role DJ a častokrát se stane že bavíme celou benzinku. Hudba nahlas a my tančíme před autem. Je to mejdan. Upřímě, obdivuju naše kluky, co řídí. Ty by měli dostat metál za trpělivost. Mnohdy nám cesta domů trvá i o několik hodin déle, než má.

Když říkáte, že vám nový singl vlil do žil energii. Byla to hudba, nebo spíš potřeba nakopnout sami sebe.

Hudba nás přirozeně nakopává. Každá nová věc od nás dostane maximální péči. A když se to povede tak že nám to vlije energii do žil, je to ten nejlepší honorář.

Jsou mezi staršími skladbami takové, které byste už nejraději nikdy nehráli, ale fanoušci je pořád chtějí.

Tohle jsme nikdy nemuseli řešit. Nejsme kapela nosných hitů. A tak když nás písnička něčím přestane bavit, s čistým svědomím ji nahradíme jinou.

Když odhodíte diplomacii , kam chcete Street69 posunout v další dekádě a co už dělat rozhodně nechcete?

To, co použiju není diplomacie, ale vážně to tak mám. A už jsme tak několikrát odpověděl. Musí nám to všem dávat smysl. Nemluvím jen o kapele ale o technickém personálu nevyjímaje. Pokud nám a to bude dávat celé smysl tak jak to děláme a budeme dělat dál. Tak je to vlastně ten nejlepší výsledek. A jak už před dvaceti lety řekl kytarista Martin. „Vše co se povede na víc, bude prostě na víc“. A to nás provází celých 20let.