Věra Faldýnová: Když tě domov zavolá zpátky

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

10.07.2026: Věra Faldýnová našla svou největší inspiraci až ve chvíli, kdy se od ní vzdálila. Liverpool jí otevřel svět, ale zároveň jí ukázal, že skutečná síla její tvorby leží doma. Leží v krajině, která ji formovala, v příbězích, které nosila v sobě, aniž si to uvědomovala. Její debut Kraj mých divokých kořenů je návratem k místům, která kdysi brala jako samozřejmost, i k lidovým motivům, jež dokáže přetavit do současného autorského popu s nečekanou lehkostí. V rozhovoru mluví o odvaze žen, o hudební divokosti, o spolupráci s legendami české scény i o tom, jak se dva hudební světy – Liverpool a Valašsko – mohou potkat v jedné jediné písni.

Jaký moment v Liverpoolu ti poprvé napověděl, že skutečná inspirace neleží v cizině, ale doma na Valašsku?

Nebyl to úplně jeden jediný moment. V průběhu mého prvního roku v Liverpoolu jsem postupně zjišťovala, že jsem jiná. Nezapadám do žádné z pomyslných škatulek, které se na naší škole (LIPA) přirozeně tvořily. Moji spolužáci mě vnímali tak trochu jakou "outsidera" - mnoho z nich ani nevědělo, kam si mě geograficky a kulturně zařadit. A já si řekla, že to můžu využít jako takovou svoji "zbraň" a tu mou kulturu jim představit, být tím jiná, zajímavá. Zároveň jsem velká patriotka ke svému rodnému kraji, takže se mi začalo stýskat, což mě přirozeně dovedlo k tématům v mých písničkách.

V čem pro tebe práce na albu Kraj mých divokých kořenů představovala osobní návrat k místům a příběhům, které jsi dříve brala jako samozřejmé?

Práce na albu 'Kraj mých divokých kořenů' mě vrátila zpět k opravdové lásce k mé domovině a mému původu. Vždy jsem měla svůj domovský kraj ráda, ale až odchod do zahraničí mi ukázal, jak moc mi na něm doopravdy záleží. V Liverpoolu jsem poprvé začala mít pocit, jakoby kousek mě chyběl. A ten chybějící dílek v pomyslné skládačce je právě ten můj domov, který mi najednou byl vzdálený, až se chvílemi zdálo, že neexistuje. Největším osobním návratem pro mě bylo taky mimo jiné studio, ve kterém jsme album natočili - nahrávací Studio V ve Zlíně, kde jsem poprvé nahrávala ve svých patnácti letech, takže se kruh uzavřel.

Jak podle tebe mohou tradiční motivy a symboly Valašska oslovit dnešního posluchače, který už s folklórem nemusí mít přímou zkušenost?

Myslím, že dnešní posluchačky a posluchače může právě oslovit to, že lidové motivy jsou v mé hudbě "v novém kabátku". Nesnažím se o žádný návrat či napodobování, ale spíš pracuju s tradičními náměty moderně, přidala jsem bicí, baskytaru, klavír, ale zároveň jsem zachovala housle a cimbál. Dále v mé hudbě dominují (zejména ženské) vokály a sem tam přidám nějaký netradiční nástroj, jako například flétnu. Taky svou hudbu ozvláštňuji nějakými nepravidelnostmi a zvláštnostmi, ať už rytmickými či harmonickými.

Co pro tebe osobně znamená příběh ženy z písně Kordulka a proč ses rozhodla vyprávět ho tak přímo, ale zároveň s výraznou symbolikou?

Příběh ženy z písničky Kordulka mi ležel v hlavě docela dlouho. Inspirovaly mě různé příběhy žen z historie, ať už smyšlené či ty, co se doopravdy staly. Vybavím si třeba Viktorku od splavu, Miladu Horákovou či krásnou Kněhyni z Valašských pověstí. Všechny tyto ženy spojuje odvaha si jít vlastní cestou i za cenu toho, že je společnost odepíše. A taky trochu ta divokost, která se v mé tvorbě stále opakuje. Osobně pro mě příběh Kordulky znamená jít si za hlasem svého srdce a neohlížet se zpátky. Příběh jsem chtěla vyprávět tak, aby ho mohl pochopit kdokoliv, ale zároveň v něm schovat různé jinotaje, které si každý může vyložit po svém.

Jaké obrazy nebo momenty z videoklipu Kordulka nejlépe vystihují vnitřní svět hlavní hrdinky a proč?

Řekla bych, že jedním z nejsilnějším momentů z celého videoklipu je záběr v kostele, kdy se v hlavní hrdince najednou něco zlomí a ona se odváží utéct! Už během natáčení jsem věděla, že tento moment bude ten, který ve mně bude dost rezonovat, protože přesně tohle je ta chvíle, kdy vidíme, jak se z "poslušné" holky, která vždy vše dělá tak, jak se jí řekne stane ta "rebelka", která si jde dělat věci po svém. Další silný moment, který vystihuje vnitřní svět hlavní hrdinky je pak třeba i úplný závěr, kdy leží sama v trávě a následně odchází a mizí v dálce.

Co ti přinesla práce s členy Buty a Mňágy a Žďorp a jak jejich přístup ovlivnil výslednou podobu alba?

Práce a přístup Petra Vavříka (Buty) a Marcela Gabriela (Mňága a Žďorp) byli při nahrávání alba zcela zásadní. Petr i Marcel mě znají už od mých zhruba čtrnácti let, kdy jsem poprvé přišla do Studia V s tím, že si chci nahrát nějaké své autorské písničky. Naše spolupráce trvá s přestávkami od té doby.

Petr Vavřík dohlížel při nahrávání mých zpěvů a doprovodných vokálů na to, abych měla správnou češtinu a abych správně frázovala. Taky vždycky nadhodil nějaké nové nápady a měl vhledy, které jsme my ostatní neměli. Pokaždé se ukázalo, že to, co navrhl té dané skladbě prospělo a posunulo ji to dál. Řekla bych, že Petr byl takovým rádcem, který se ve studiu sem tam objevil a vždy nám dobře poradil. Také album skvěle zmasteroval.

Zato Marcel Gabriel se se mnou podílel na produkci alba, celé ho smíchal, do toho nahrál do pár písniček bicí a všelijaké perkuse a byl se mnou vlastně u úplně celého procesu nahrávání. Za tu dobu se z nás stali řekla bych skvělí parťáci - já měla různé šílené nápady a Marcel mi je pomáhal realizovat. Taky se tak trochu stal takovým mým mentorem. Za tu dobu, co se známe mi Marcel předal spoustu cenných zkušeností, které teď ve své práci využívám.

Jaké rozdíly vnímáš mezi hudebním prostředím v Liverpoolu a doma v Česku a jak se tyto dva světy propsaly do nahrávání?

Rozhodně vnímám, že v Liverpoolu nás učí si pomáhat, ne spolu soutěžit. LIPA má motto, které zní "for performers and those, who make performance possible", což vlastně znamená, že stejně důležití, jako samotní "performeři" (zpěváci, tanečníci, herci, atd.) jsou také ti, kteří nejsou vždy vidět - zvukaři, osvětlovači, designéři kostýmů, vizážisti, střihači, producenti, a tak dále. Cítím, že tohle je něco, co bychom se u nás v Česku mohli od zahraničí ještě přiučit. Do nahrávání alba, ale i celkově do mé hudební práce se tohle propisuje hlavně tak, že jsem začala vnímat svou vlastní cestu, ale zároveň jsem více otevřená pomáhat ostatním lidem z branže.

Co ti studium na Liverpool Institute for Performing Arts dalo jako autorce a performerce a jak tě ovlivnilo při tvorbě debutu?

LIPA (Liverpool Institute for Performing Arts) mi toho dává nesmírně hodně. První rok jsem byla zcela v šoku, jak velké množství informací dokážu zpracovat v poměrně krátké době. Najednou jsem začala ovládat nové hlasové techniky, zvládala jsem skládat každý týden nové písničky nebo tvořit a aranžovat vlastní demo nahrávky. A to všechno za pomocí obrovské podpory, kterou nám studentům škola poskytuje, například ve formě vybavených zkušeben, studií nebo možnosti navštěvovat školu neomezeně a jen tak si "tvořit". LIPA mě taky učí, jak správně pracovat v týmu, ale i sólo. Některé projekty, co máme jsou skupinové a na některých zas musíme pracovat sami. Obojí se mi hodí umět. Tohle vše mě silně ovlivnilo při tvorbě mého prvního alba. Zejména velkou výhodou pro mě byla možnost být ve škole kdykoliv, protože jsem mohla psát písničky na zkušebně u klavíru třeba i v noci.

Jak bys popsala svůj současný autorský pop a jeho propojení s krajinou, identitou a osobními příběhy?

Myslím, že hudba ke mně přichází skrz můj bohatý vnitřní svět, ale inspiraci nalézám v tom světe kolem sebe. Vidím něco krásného, napíšu o tom. Zažiju něco, co mě zabolí, napíšu o tom. Přečtu si něco zajímavého a napíšu o tom. Zkrátka - má tvorba vychází z mých hlubokých vnitřních pocitů a emocí, ale ty impulsy chodí zvenčí. Vidím svou hudbu v barvách a místech. Tohle asi nejlépe popisuje mou tvorbu.

Co by sis přála, aby si posluchač odnesl z poslechu alba Kraj mých divokých kořenů a jakou cestu mu chceš svou hudbou nabídnout?

Přála bych si, aby si každý, kdo si album poslechne z něj odnesl určitý pocit, kvůli kterému se k němu vrátí. A to může být úplně cokoliv - zpěvný refrén, určitý zvuk, kousek textu nebo osobní příběh, který si daný posluchač v konkrétních písničkách najde. Cítím, že posluchačům nabízím širokou škálu barev, emocí, zvuků, vjemů a příběhů a záleží jen na každém, co si z této rozmanité škály vybere. Věřím také tomu, že prožitek z mé hudby je silný i naživo, takže budu moc ráda, když budu moct lidem nabídnout svou hudbu i na živých koncertech.