Chinaski a symfonický orchestr: rozhovor s Michalem Malátným
13.12.2025:
Letos se v Praze ve Fóru Karlín uskutečnil mimořádný koncert kapely Chinaski se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Záznam tohoto koncertu nyní kapela vydala na CD. My jsme měli možnost zúčastnit se křtu tohoto CD a zároveň příležitost položit frontmanovi kapely Michalovi Malátnému následujících pár otázek.
Když se ohlédnete zpátky od začátku Vaší kariéry až do současnosti, tak ja se změnila Vaše příprava na koncerty?
Příprava na symfoňák byla dlouhá a těžká, protože jsme museli vybrat takové písničky, kterým bude symfoňák slušet. A protože těch písniček máme hodně, tak jsme hledali cestu jak to ozvláštnit. Takže nás to stálo hodně času to vymyslet. Naše příprava před 30 lety byla živelná, byli jsme punková studentská kapela, která neuměla hrát, ale chtěli jsme balit holky a vyrábět nějaký hluk. Takže to bylo dost živelný, hráli jsme cizí písničky. Hlavně jsme chtěli, aby to byla nějaká legrace. Moc jsme nezkoušeli. Já třeba necvičil na kytaru v životě ani hodinu. Ale dnes se to změnilo. Bereme to více vážně. A když nás čeká deska, nebo takový větší koncert, tak se zavřeme do zkušebny a třeba 14 dní to tam drtíme, předěláváme, vyhazujeme. Ten rozdíl je v tom, že je to dnes více profi.
Překvapila Vás nějaká reakce fanoušků po tom symfonickém koncertě?
Reakce byly vesměs pozitivní a žádná negativní nebyla, takže se to dobře poslouchá. Nikdo neřekl, že jsme se úplně zbláznili, proč toto vůbec děláte. Já jsem měl dříve takový pocit, že když jsem slyšel nějakou kapelu se symfonickým orchestrem, tak jsem z toho měl někdy takový pocit, že je to trochu zbytečný. Třeba u metalových kapel mi to přijde jako nesmyslný. A říkal jsem si, že když kapela už neví kudy kam, tak udělá koncert se symfoňákem. Já jsem se toho proto bál, aby to nedopadlo takto. Ale naštěstí se to povedlo. Honza Steinsdorfer to napsal tak krásně, že i sám pan dirigent Kučera říkal, že to je napsaný moc hezky a že i ty symfoniky to bavilo.
Dovedete si představit opakování takového koncertu?
Ano, uvažujeme o tom, že bychom příští rok udělali 2 koncerty. Asi v Brně a v Ostravě. Ale je to strašně složitý logisticky a produkčně, abychom to dali dohromady. Rádi bychom to ale chtěli zopakovat a řešíme to. Co se Prahy týče, tak řešíme, jestli to budeme hrát v Obecním domě, Paláci kultury, Rudolfínu nebo v Opeře.
Nakoplo Vás to k dalším experimentům?
Ani ne. Myslím, že experimentů bylo dost. My jsme v lednu vydali desku, kde jsme předělali naše staré písničky. To byl teda taky takový experiment. A teď si myslím, že je třeba využít tu pauzu do léta a napsat normální Chinaskový písničky a udělat naší normální regulérní desku.
Takže připravujete nějaké nové písničky?
To vlastně se dělá neustále. Máme jich teď rozdělaných asi 5 nebo 6 a až jich bude 15, tak můžeme jít do studia.
Jak Vám dlouho trvá vytvořit novou písničku?
To je u každé písnička jinak. Někdy napíšu text, o půlnoci ho pošlu klukům do mailu a druhý den mám ráno v mailu melodii. A klapne to. Někdy se s tou písničkou ser...me i 2 měsíce a nevyjde to. Na naší poslední desce mám text, který jsem napsal před 30 lety. Ten text mi přišel vždy dobrej, ale na tu správnou melodii čekal 30 let. Každá teda vzniká jinak, ale ideální je, když vzniká co nejkratší dobu. Když se spojí muzika s textem a cítíme, že to klaplo, trvá to pár dní a je to hit. Takto třeba vznikla píseň Každý ráno. Ty písničky pak zkrátka lépe fungují.
Jak se chystáte na Vánoce?
Včera mi to došlo, že už to je tady. Doma zavonělo poprvé cukroví, holky upletly věnce, zapálili první svíčku a já jsem si říkal. Už je to tady. Ještě nemám žádný dárek. Ale já to vždycky řeším 14 dní před Vánocemi. A letos to nebude jinačí.
Co byste vzkázal fanouškům?
Díky za vaší přízeň. Doufám, že se uvidíme příští léto. A pak uslyšíte něco co jste v životě neviděli a uvidíte něco, co jste v životě neslyšeli.
Když se ohlédnete zpátky od začátku Vaší kariéry až do současnosti, tak ja se změnila Vaše příprava na koncerty?
Příprava na symfoňák byla dlouhá a těžká, protože jsme museli vybrat takové písničky, kterým bude symfoňák slušet. A protože těch písniček máme hodně, tak jsme hledali cestu jak to ozvláštnit. Takže nás to stálo hodně času to vymyslet. Naše příprava před 30 lety byla živelná, byli jsme punková studentská kapela, která neuměla hrát, ale chtěli jsme balit holky a vyrábět nějaký hluk. Takže to bylo dost živelný, hráli jsme cizí písničky. Hlavně jsme chtěli, aby to byla nějaká legrace. Moc jsme nezkoušeli. Já třeba necvičil na kytaru v životě ani hodinu. Ale dnes se to změnilo. Bereme to více vážně. A když nás čeká deska, nebo takový větší koncert, tak se zavřeme do zkušebny a třeba 14 dní to tam drtíme, předěláváme, vyhazujeme. Ten rozdíl je v tom, že je to dnes více profi.
Překvapila Vás nějaká reakce fanoušků po tom symfonickém koncertě?
Reakce byly vesměs pozitivní a žádná negativní nebyla, takže se to dobře poslouchá. Nikdo neřekl, že jsme se úplně zbláznili, proč toto vůbec děláte. Já jsem měl dříve takový pocit, že když jsem slyšel nějakou kapelu se symfonickým orchestrem, tak jsem z toho měl někdy takový pocit, že je to trochu zbytečný. Třeba u metalových kapel mi to přijde jako nesmyslný. A říkal jsem si, že když kapela už neví kudy kam, tak udělá koncert se symfoňákem. Já jsem se toho proto bál, aby to nedopadlo takto. Ale naštěstí se to povedlo. Honza Steinsdorfer to napsal tak krásně, že i sám pan dirigent Kučera říkal, že to je napsaný moc hezky a že i ty symfoniky to bavilo.
Dovedete si představit opakování takového koncertu?
Ano, uvažujeme o tom, že bychom příští rok udělali 2 koncerty. Asi v Brně a v Ostravě. Ale je to strašně složitý logisticky a produkčně, abychom to dali dohromady. Rádi bychom to ale chtěli zopakovat a řešíme to. Co se Prahy týče, tak řešíme, jestli to budeme hrát v Obecním domě, Paláci kultury, Rudolfínu nebo v Opeře.
Nakoplo Vás to k dalším experimentům?
Ani ne. Myslím, že experimentů bylo dost. My jsme v lednu vydali desku, kde jsme předělali naše staré písničky. To byl teda taky takový experiment. A teď si myslím, že je třeba využít tu pauzu do léta a napsat normální Chinaskový písničky a udělat naší normální regulérní desku.
Takže připravujete nějaké nové písničky?
To vlastně se dělá neustále. Máme jich teď rozdělaných asi 5 nebo 6 a až jich bude 15, tak můžeme jít do studia.
Jak Vám dlouho trvá vytvořit novou písničku?
To je u každé písnička jinak. Někdy napíšu text, o půlnoci ho pošlu klukům do mailu a druhý den mám ráno v mailu melodii. A klapne to. Někdy se s tou písničkou ser...me i 2 měsíce a nevyjde to. Na naší poslední desce mám text, který jsem napsal před 30 lety. Ten text mi přišel vždy dobrej, ale na tu správnou melodii čekal 30 let. Každá teda vzniká jinak, ale ideální je, když vzniká co nejkratší dobu. Když se spojí muzika s textem a cítíme, že to klaplo, trvá to pár dní a je to hit. Takto třeba vznikla píseň Každý ráno. Ty písničky pak zkrátka lépe fungují.
Jak se chystáte na Vánoce?
Včera mi to došlo, že už to je tady. Doma zavonělo poprvé cukroví, holky upletly věnce, zapálili první svíčku a já jsem si říkal. Už je to tady. Ještě nemám žádný dárek. Ale já to vždycky řeším 14 dní před Vánocemi. A letos to nebude jinačí.
Co byste vzkázal fanouškům?
Díky za vaší přízeň. Doufám, že se uvidíme příští léto. A pak uslyšíte něco co jste v životě neviděli a uvidíte něco, co jste v životě neslyšeli.
Autor: Dagmar Pokorná, CSMUSIC