Accent Trick Rock
Česko , 2014
Psal se rok 1894 léta páně, a půlnoční ticho se zčeřilo, když kolem hostince "U Prsaté Konve" rychle projel posel na popelavém koni... Blbost.
No asi bych měl zmínit, přesně ty důvody čím je naše kapela jedinečná a proč by právě ona měla pokořit celou severní Dakotu. Upřímně? Zas tak jedinečná asi není. Rozhodně je spoustu lepších muzikantů, tvrdších kaličů a svůdnějších svůdníků. Tak to teda vidím já. Prostě se sešlo pár pobudů a vzali do ruky nástroje. Možná právě proto jsem byl docela překvapenej, že měl náš první koncert takovej ohlas. Všichni (kamarádi) byli jak na extázi a neustále nás poklepávali po ramenou, jakože fakt nečekali, takovou dobrou hudbu. To stejný přišlo na druhým i třetím koncertu.
Co se týče mě, jsem rád za tu muziku, co děláme. No ale kdo ví, jak na tom doopravdy jsme. Kamarádi jsou přece jenom kamarádi a upřímně moc cizích lidí nám na koncerty zatím nepřišlo, jen občas. Na druhou stranu ono je to vlastně docela jedno, jak dobře ve skutečnosti hrajem, protože vždycky když hrajem na koncertě a vidím kolik lidí si to užívá a občas i tancuje, větřím, že je to super jak pro nás (protože si pohoníme ega, až nás budou kamarádi chválit), tak i pro kamarády, protože taková neskrývaná radost se jen tak nedá předstírat. A vlastně i kdyby tu radost předstírali, moc by mě těšilo, že je to právě náš projekt, kterej někomu stojí za tak vehementní předstírání zájmu.
No každopádně něco napíšu i o tý iluzi, že je kapela něco víc, než jen 4 troubové s trsátkama a paličkama.
Velkej vliv na nás měla řekl bych britská hudební scéna. I když David (basák) pořád prudí, že amerika je lepší, no... basu nikdo neposlouchá. I když to taky není úplně pravda, kytarista tíhne k Jazzu, Basák nám furt cpe John Buttler Trio a já s Béďou furt nějak šmelíme právě okolo Pink Floydů, Oasis, Blur, Arctic Monkeys, Libertines, Beatlesů atd. Nicméně protože, nám písničky píše ten kdo muzice rozumí nejmíň (tedy já), hrajeme prostě rock, kde toho není tolik co řešit.
Napíšu něco ke vzniku, protože to sem asi patří. Vezmu to ale rychle, protože to stěží zajímá mě, natož Vás :)
Asi pominu to, co jsme každej dělali než jsme se sešli v jedný kapele, protože to by se to mohlo zvrhnout v autobiografii (rád píšu o sobě :D ) a to nechceme. Každopádně zmíním, že já a Béďa jsme chodili na stejnou střední a shodou náhod jsme se prakticky neplánovaně ocitli v jedný kapele. To ale ještě nebyl Accent Trick, trvalo to zhruba rok, než se na to ostatní členové vykašlali a skončili jsme nakonec jen já a Béďa s prázdnou zkušebnou, která je na dvorku Béďovo babičky ve Veleni. Tak jsme hledali další členy kapely, protože jsme to rozhodně zabalit nechtěli, na to nás to hraní až moc bavilo. No sehnali jsme Tomáše na kytaru a Davida na basu. Ještě si dobře vzpomínám, jak nedůvěřivě se David na mě díval, když jsme se sešli prvně na Letňanech. Takovej výraz typu "No tak mi zahrajte to Vaše špatně zahráný skáčko, ať můžu jet zase domu." No nakonec se mu to líbilo, a tak hned na první zkoušce začal šéfovat. No, bylo to poněkud divný, protože nás vůbec neznal a chtěl hned začít šéfovat. Tak jsme si vyměnili pár hustejch pohledů, a po pár zkouškách si uvědomil, že největšího pinďoura mám já. Takže dobrý. :) V ten moment začal Accent Trick, i když jsme ještě nevěděli, že budem jmenovat Accent Trick. Tomáš s náma odehrál 1 koncert v XT3 a pak odešel, protože měl málo času. Škoda to byla, je to totiž v poho kumpán.
Na abych nezdržoval pak David řek, že má nějakýho kamaráda, kterej je bůh na kytaru a že prej s náma asi nebude chtít hrát. Přišel Fík do zkušebny, ponížil mě ve hře na kytaru, a řekl, že by to šlo. No od tý doby spolu hrajem, jak hrajem. Zatím jenom po Praze, protože se bojíme, že by na nás v Olomouci nikdo nepřišel.
Takže to bylo k minulosti. A k budoucnosti? No tak jasně, že by se nám líbilo zahrát si v Abbey Road. Ale popravdě? Dokud to baví ty lidi v kotli, baví to i nás. Snad se časem vydáme hrdině i do toho Olomouce. :)
No asi bych měl zmínit, přesně ty důvody čím je naše kapela jedinečná a proč by právě ona měla pokořit celou severní Dakotu. Upřímně? Zas tak jedinečná asi není. Rozhodně je spoustu lepších muzikantů, tvrdších kaličů a svůdnějších svůdníků. Tak to teda vidím já. Prostě se sešlo pár pobudů a vzali do ruky nástroje. Možná právě proto jsem byl docela překvapenej, že měl náš první koncert takovej ohlas. Všichni (kamarádi) byli jak na extázi a neustále nás poklepávali po ramenou, jakože fakt nečekali, takovou dobrou hudbu. To stejný přišlo na druhým i třetím koncertu.
Co se týče mě, jsem rád za tu muziku, co děláme. No ale kdo ví, jak na tom doopravdy jsme. Kamarádi jsou přece jenom kamarádi a upřímně moc cizích lidí nám na koncerty zatím nepřišlo, jen občas. Na druhou stranu ono je to vlastně docela jedno, jak dobře ve skutečnosti hrajem, protože vždycky když hrajem na koncertě a vidím kolik lidí si to užívá a občas i tancuje, větřím, že je to super jak pro nás (protože si pohoníme ega, až nás budou kamarádi chválit), tak i pro kamarády, protože taková neskrývaná radost se jen tak nedá předstírat. A vlastně i kdyby tu radost předstírali, moc by mě těšilo, že je to právě náš projekt, kterej někomu stojí za tak vehementní předstírání zájmu.
No každopádně něco napíšu i o tý iluzi, že je kapela něco víc, než jen 4 troubové s trsátkama a paličkama.
Velkej vliv na nás měla řekl bych britská hudební scéna. I když David (basák) pořád prudí, že amerika je lepší, no... basu nikdo neposlouchá. I když to taky není úplně pravda, kytarista tíhne k Jazzu, Basák nám furt cpe John Buttler Trio a já s Béďou furt nějak šmelíme právě okolo Pink Floydů, Oasis, Blur, Arctic Monkeys, Libertines, Beatlesů atd. Nicméně protože, nám písničky píše ten kdo muzice rozumí nejmíň (tedy já), hrajeme prostě rock, kde toho není tolik co řešit.
Napíšu něco ke vzniku, protože to sem asi patří. Vezmu to ale rychle, protože to stěží zajímá mě, natož Vás :)
Asi pominu to, co jsme každej dělali než jsme se sešli v jedný kapele, protože to by se to mohlo zvrhnout v autobiografii (rád píšu o sobě :D ) a to nechceme. Každopádně zmíním, že já a Béďa jsme chodili na stejnou střední a shodou náhod jsme se prakticky neplánovaně ocitli v jedný kapele. To ale ještě nebyl Accent Trick, trvalo to zhruba rok, než se na to ostatní členové vykašlali a skončili jsme nakonec jen já a Béďa s prázdnou zkušebnou, která je na dvorku Béďovo babičky ve Veleni. Tak jsme hledali další členy kapely, protože jsme to rozhodně zabalit nechtěli, na to nás to hraní až moc bavilo. No sehnali jsme Tomáše na kytaru a Davida na basu. Ještě si dobře vzpomínám, jak nedůvěřivě se David na mě díval, když jsme se sešli prvně na Letňanech. Takovej výraz typu "No tak mi zahrajte to Vaše špatně zahráný skáčko, ať můžu jet zase domu." No nakonec se mu to líbilo, a tak hned na první zkoušce začal šéfovat. No, bylo to poněkud divný, protože nás vůbec neznal a chtěl hned začít šéfovat. Tak jsme si vyměnili pár hustejch pohledů, a po pár zkouškách si uvědomil, že největšího pinďoura mám já. Takže dobrý. :) V ten moment začal Accent Trick, i když jsme ještě nevěděli, že budem jmenovat Accent Trick. Tomáš s náma odehrál 1 koncert v XT3 a pak odešel, protože měl málo času. Škoda to byla, je to totiž v poho kumpán.
Na abych nezdržoval pak David řek, že má nějakýho kamaráda, kterej je bůh na kytaru a že prej s náma asi nebude chtít hrát. Přišel Fík do zkušebny, ponížil mě ve hře na kytaru, a řekl, že by to šlo. No od tý doby spolu hrajem, jak hrajem. Zatím jenom po Praze, protože se bojíme, že by na nás v Olomouci nikdo nepřišel.
Takže to bylo k minulosti. A k budoucnosti? No tak jasně, že by se nám líbilo zahrát si v Abbey Road. Ale popravdě? Dokud to baví ty lidi v kotli, baví to i nás. Snad se časem vydáme hrdině i do toho Olomouce. :)