Parkán Rock
Česko , 1973
Díl I. - EFRAIM
Materiál, který se o skupině shromáždil na mém stole je přinejmenším na dost obsáhlou knihu. Ale přesto se pokusím zmapovat alespoň velmi stručně historii souboru, který úspěšně vstoupil do třetí desítky let svého trvání.
Přeneseme se do roku 1973, kdy se rozpadem gymnazijního bigbeatu RIVAL začíná nelehká hudební cesta souboru, který si ve složení M. Holman, F. Mašek (řečený Balcar), J. Trojan, V. Vojta, I. Trojan a J. Kovář začíná říkat EFRAIM. Původní prostory klubu mládeže v hradu by mohly hovořit o častých zkouškách a muzikantských dohadech o repertoáru skupiny, které zde probíhaly až do 10. srpna 1974, kdy se Efraim vydal do Čkyně, aby zde odehrál svou první zábavu. Hlavními postavami souboru se stávají bratři Jiří a Ivan Trojanové, kteří jako jediní z původní sestavy hrají ve skupině dodnes. Nejzkušenějším harcovníkem byl bezesporu J. Kovář, který měl zkušenosti ze skupiny Markýz John.
Celým světem doznívala horečka "Beratlemánie", ale móda anglických skupin ještě nemizela, a proto i repertoár Efraimu tvořily z větší části převzaté skladby Beatles, Rolling Stones, C. C. Revival. Zpívalo se většinou anglicky, ale2 taky už trochu česky. Důležitým mezníkem v činosti souboru byly i kvalifikační přehrávky, před kterými stanuli v květnu 1974 v kulturním domě ve Strakonicích; vybaveni obrovskou chutí hrát, ale i instrukcemi zřizovatele, který žádal aby soubor na přehrávky oblékl kravaty a zapomněl, co znamená slovo džíny. Tehdy nebylo možno hrát bez zřizovatele a ten měl v případě Efraimu podobu městského výboru SSM. Přes neuposlechnutí "rozkazu" to dopadlo na kvalifikačí "2". Kulturní inkvizice se nestačila divit, když ve skladbách zazělo i violoncello. To díky tomu, že I. Trojan tento nástroj studoval 7 let v hudební škole, zatímco J. Trojan ve stejnou dobu pronikal do tajů houslí a akordeonu. V pestrém kolotoči zábav, který následoval, přicházejí důležité změny personální i žánrové. J. Kovář zůstává nastálo v Praze a Balcar odchází na vojnu, aby se již k muzice v budoucnosti nevrátil. Naopak přichází další důležitá postava, která se zapíše do historie souboru - zpěvák Honza Tyl. Ten stáčí hudební zaměření souboru ke skupině Budgie a navíc píše i zajímavé texty. Největší úspěch mají písně rakovina, Eroplán, Až se otevře země, Quasimodo, Fata Morgana. Vystupovalo se nejméně dvakrát týdně, což v té době byla nebývalá hudební aktivita. Březen roku 1977 napsal poslední kapitolu souboru pod názvem Efraim. Produkce na plese Ekonomické školy v Českých Budějovicích byla hodnocena z důvodu nevhodných obleků (americká trička) jako nepřípustná a odbor kultury Okresního národního výboru nařizuje okamžité zrušení skupiny. Nic nepomáhá řada svědků, kteří dokazují komplot této akce. Zastrašený zřizovatel se loučí a skupina musí okamžitě vrátit půjčené 3zařízení. V okrese Strakonice začíná obrovské tažení proti rocku, které bude trvat skoro dvě desetiletí. Na troskách Efraimu zvedá hlavu zbrusu nová skupina, která má na sehnání aparátu, získání zřizovatele a vymyšlení nového názvu dva měsíce, které zbývají do dalších přehrávek.
Díl II. - BONTON
Po úředním zrušení skupiny Efraim se na květnové přehrávky v roce 1977 přihlásila staronová sestava Efraimu pod novým názvem Bonton. Zůstávají bratři Trojanové a Honza Tyl. Jako noví nastupují F. Wohlmuth a V. Soukup (který za několik let bude působit i v Plzeňské skupiě Odyssea). Po přehrávkách, které kupodivu dopadly dobře, se hraje už na nový vlastní aparát, který stál nemalé úsilí a hodně půjček. Peníze si jednotliví členové sháněli jak to šlo a tak nebylo nic divného, když si Jirka Trojan vydělával na brigádách u popelářů, odvážením mrtvol v nemocnici atd. S novým aparátem se musel změnit i zřizovatel a tak štafetu přebírá (na čas) Svazarm. Poprvé se ve skupině objevují klávesy a trojhlasné vokály, které jsou v dnešní době pro skupinu tak dominantní a typické. Hudební zaměření udává tvorba skupiy Pink Floyd a stále ještě Beatles. Texty jsou už většinou v češtině. Honza Tyl ke zpěvu přibírá i hru na "španělku". Po nějakém čase odchází z Bontonu F. Wohlmuth a nikdo jako náhrada není k dispozici. Soubor je nucen přitvrdit muziku a hrát bez kláves. Proto logicky začíná hledat inspiraci ve tvorbě americké zpěvačky Patti Smith a z jejího repertoáru přebírá skupina Bonton řadu písní. Největším hitem se stává skladba " Jen jednu noc", která je oblíbená dodnes. Další významnou složkou souboru se stává i technický personál. Velmi důležitou úlohu v každé skupině začíná hrát i zvukař. V Efraimu to byl J. Fabinger a Josef Čapek, u Bontonu zpočátku J. Lancinger a potom Milan Vadlejch a Z. Hadraba, který kromě precizního zvuku4 dokázal k velké radosti muzikantů vypít i půl litr rumu na ex. Skupina dnes s úsměvem a ráda vzpomíná i na robur-taxi Jiřího Vlčka z Volyně, které je v zimě i v létě dopravovalo i na vzdálená místa po celých Čechách. Hrozba zrušení ale visela nad kapelou Bonton od samého začátku. Kulturní vrchnost vydala povolení k vystupování pouze podmíněně do 1. října 1980. Po uplynutí této lhůty se musel kapelník dostavit na odbor kultury a pověření odevzdat. Na vojnu odchází V. Soukup. To vše znamená zánik skupiny pod názvem Bonton.
Díl III. - PARK "X"
Po zrušení skupiny Bonton se trojice osiřelých hudebníků opět nevzdává. Bratři Trojanové a H. Tyl přibírají bubeníka F. Kučeru a na nástroj v bigbeatu nevídaný, totiž na trubku, kraje další nový člen P. Vaněček. Půl roku se zkouší a piluje repertoár. Hudební zaměření skupiny, která je nucena se přejmenovat na Park "X", je výrazně novovlné, jak to nakonec žádá i tehdejší doba. Orientace na hudbu Police, Ramones, The Knack znamená hrát rychle, jednoduše, ale účině, aby se lidé dokázali odvázat. Nastává období obrovských návštěv, ale i obrovských problémů, které skupinu už pronásledují od samotného začátku. Rok 1981 znamená důležitý mezník v dějinách skupiny. Nálada ve skupině se začíná uvolňovat, hudebníci si začínají víc dovolovat, nebojí se už politických provokací a propagandy. V této době skládá skupina též svoji vlastní tvorbu, která je snad nejoriginálnější za celou dobu účinkování kapely. Do repertoáru se zařazuje i skladba přejatá od Marty Kubišové "Nechte zvony znít". Oblibu si vydobylo i rockové zpracování ruské lidové písně "Geroj Čapajev", zpívané v ruštině, ale i slavná píseň skupiny Beatles "Žlutá ponorka" zpívaná také v ruštině. Jiří Trojan tuto dobu charakterizuje jako "lidskou smršť", uvolňování osobnosti i ducha, což částečně koresponduje i s politickou situací ve státě. Jako zpestření zahraje skupina sem tam nějakou písničku vleže a nebo na pódium pozve třeba čtyřicet lidí, aby tvořili sbor při Žluté ponorce. To vše je opepřeno i ironickými texty. Samozřejmě, že toto nemohlo ujít nejvyšším kulturním a politickým božstvům okresu, a tak represivní opatření a zastrašování na sebe nedaly dlouho čekat. Šlo nejen o nezbytná zdůvodňování na nesčetných politicko-kulturních a přestupkových komisích. Nebylo nic mimořádného, že brzy ráno po produkci odvezla StB kapelníka do svých útulných prostor. Tam se odehrávaly naprosto absurdní historky a probíhala přesvědčování nejen ústní, ale i dle hesla "ručně - stručně". Zajímavý byl i pravidelný a nezbytný rituál nakonec: podepsání protokolu, kde se ztvrzovalo, že na kapelníkovi nebylo činěno žádné fyzické násilí. O skupinu Park "X" se však v této době nezajímá jen politická inkvizice. Kapela dostává nabídku pro amatérskou skupinu zcela nevídanou. Ozývá se nakladatelství Panton (Aleš Sigmund) s nabídkou na natočení 1. LP desky. Po krátké euforii i přípravách na natáčení končí celý projekt zákazem okresních i krajských politických orgánů. Popularita skupiny a hlavně jejich početná divácká obec - to bylo hlavním prohřeškem proti kultuře. Četné protokoly ¨hovořily o srocování lidí, kdy hrozilo nebezpečí koketování s režimem. Sem tam při podobných "přátelských sepisováních" protokolů padl i nějaký šťouchanec, ale vždycky se muselo podepsat, že se tak nestalo. Podobné zkušenosti měli všichni členové Park "X". Zákaz vystupovat už je skoro všude, zbývá jen pár míst v západních Čechách. Konec Park "X" se začíná kvapem blížit. Do kapely přesto přichází další nový člen z bývalé skupiny Felows - zpěvák Tomáš Maxa, zvaný Máša. Honza Tyl se začíná více věnovat kytaře a protože se cítí nevyužit, zakládá sólový projekt, skupinu Extrakt. H. Tyl odchází roku 1982 ze skupiny, aby za nějaký čas přes Rakousko emigroval do Kanady. SKupina je zvána stále více na různé vyšetřovačky, na nekonečné rekonstrukce případů narušení pořádku apod. Ve Strakonicích už se nenachází žádný zřizovatel, který by byl ochoten stát proti proudu nesčetných kulturních opatření a protiakcí. Skupině Park "X" je na konci roku 1982 odebráno bez nároku na odvolání "oprávnění hudebního souboru".
Díl IV. - PARKÁN
Hudebníci zrušené skupiny Park "X" se opět nevzdávají a podle hesla "moudřejší ustoupí" se stahují do pozice okresu Prachatice, kde na odboru kultury je muž na svém místě: pan (nikoli soudruh!) Dokulil. Člověk, který rozumí nejen hudbě a své práci, ale i mladým lidem. Skupinu, která si mezitím zvolila nový název PARKÁN (a pevně věří, že už poslední), si bere pod svá ochraná křídla. A je to opravdu třeba. Problémy na sebe nenechají dlouho čekat. V této těžké době dochází k důležitým změnám. Pomyslnou taktovku kapelníka přebírá od Jirky jeho bratr Ivan a personální změny určují Parkánu tuto sestavu: I. + J. Trojanovi (kytary), F. Kučera (bicí), T. Maxa (zpěv), K. Reichensdörfer (klávesy) a Jan Houzim (kytara). Příchod kláves do souboru znamená návrat k melodice s využitím řízné kytary. Nový repertoár je melodický, ale i úderný a nezapomíná se ani na osvědčené "pecky" let minulých. Významnou posilu představuje i příchod staronového zpěváka Tomáše Maxy. To však již přichází černé datum: 29. září 1984 - zábava v Čepřovicích na Strakonicku, která nejcitelněji zasahuje všechny příznivce, ale i samotné Parkány. Totalitní inkvizice využívá této produkce k demonstraci síly a brutality komunistického režimu. Celou represivní akci řídí sám ministr vnitra a proti účastníkům taneční zábavy je nasazen pohotovostní oddíl se štíty, pendreky a 36 služebními psy. Mladí lidé jsou lynčováni a rozháněni všemi směry i s pomocí cvičených psů. Nemocnice ve Strakonicích přestává přijímat a ranění jsou odváženi do Vimperka; některým zůstanou i trvalé následky na zdraví. "Rudé právo" celou událost komentuje jako řádění protisocialistických živlů a "Mladá fronta" píše o zásahu proti chuligánům a zdemolovaném sále. Správným jménem "MASAKR" pojemnují tuto událost pouze rozhlasové stanice Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Celou taneční zábavu pamatuje i pan Václav Pašek - hostinský z Čepřovic, který v obci čepuje dodnes. Tím, že se nepostavil za oficiální verzi režimu, byl v následujících letech silně perzekuován. Skupina Parkán po této zábavě přestává hrát a nad její další existencí se vznáší otazník. Po nesčíslných jednáních, příslibech, zárukách a za pomoci vedoucího prachatického odboru kultury p. Dokulila jsou sjednány nové produkce, i když na většině míst jihočeského kraje má Parkán zákaz vystupování. Konec roku 1988 však znamená další vzkříšení a začíná se znova. Novými tvářemi jsou P. Slováček (klávesy) a J. Holý (zpěv). Repertoár je ovlivněn především hudbou Bon Jovi, jejíž skladby společně s vlstními věcmi tvoří hlavní náplň nového rpertoáru. Největšími "peckami" na zábavách, ale i v rozhlasovém pořadu Mladá vlna jsou "Hroší kůže", "Řekni už dost", "Vzpomínka". Zajímavou kuriozitkou je krátká, ale úspěšná spolupráce s textařem Karlem Klusáčkem, který se kapele sám písemně přihlásí a pak doslova telegraficky na objednávku otextuje bez nároku na honorář zaslané demosnímky a nebo vybrané anglické písně. S tímto super textařem se však skupina nikdy osobně nesetkala. Tento textař z České Bělé na Moravě dokázal dodávat texty dvaceti kapelám z celých Čech. V této době prožívá kapela obrovskou euforii. Všude ji čekají přeplněné sály chtivých fanoušků a po kapele je obrovká poptávka. Další personální zemětřesení proběhlo v roce 1989. Odchází bubeník L. Kučera, kutarista J. Houzim, zpěvák J. Holý. Cestu zpět po letech nachází ztracený syn T. Maxa, který přichází z Prospektu a z této skupiny přivádí i bubeníka L. Špatného. Kytary se ujímá Willy Khüebach ze skupiny Panoptikum. Rok 1991 začal další změnou - na místo klávesisty P. Slováčka naskakuje V. Ratschman z Veselí nad Lužnicí. Jak vidno, hudební skupina Parkán je organismus, který se neustále mění a pulsuje, ale pořád si udržuje svůj vysoký standard. Parkán se od ostatních skupin neodlišuje výjimečnou rytmikou, ale originálním aranžmá a především špičkovým vícehlasým vokálem. Ve skupině je vlastně několik sólových zpěváků, kteří své hlasy podřizují potřebám vokálové harmonie.
Díl V. - DOSLOV
Dnešní Parkán sází především na vlastní skladby. Společně se skládá, textuje i aranžuje. Nový program se zkouší každý rok na chalupě v Krtech u Strakonic vždy od ledna do března, a to doslova a do písmene za pecí. Začíná se hrát koncem března a již se nezkouší, nýbrž se jen hraje a hraje. Případné nové písně se po individuálním nastudování nazkouší těsně před vystoupením. Skupina Parkán si nevede žádnou přesnou statistiku, ale při průměrném počtu 70 produkcí za rok si lehce spočítám, že po 21 letech účinkování již dávno padla magická hranice tisícího vystoupení. Na jejich akcích se vystřídalo již 5 generací mládeže. Při průměrné návštěvě 400 lidí na produkci (a ta byla často 2x a někdy i 3x vyšší) se dostáváme k číslu, které vyráží dech. Skupina se za celou svou kariéru vyhnula poklesu formy a nebýt perzekuce a častých zákazů, byla by dnes bezpochyby dále. Slovo parkán znamená v naučném slovníku masivní hradní zeď, což je příznačné a symbolické pro skupinu, která ve své minulosti musela často čelit náporům na svoje "zboření". Jenom víra, vůle a síla ducha zachránila existenci kapely, která zde jako hradní parkán stojí dosud. Parkán šel vždy tvrdošíjně, i když ne vždy lehce za svým cílem a rozhodně nehledal pohodlnější a jednodušší cesty. Snažil se držet na zemi, než si hrát na umělce a koncertovat před prázdnými sály; raději bavil lidi na tanečních zábavách. V roce 1994 natočila skupina Parkán své první CD a MC s názvem "Holky tu jsou". CD šampaňským pokřtil Petr Muk a bylo vydáno firmou Kartágo. Při rozhlasových interview bylo avizováno vydání drhého CD a MC se starými nahrávkami. Nyní držíte v ruce kompletní historickou kolekci rozhlasových nahrávek, které skupina pořídila za celou svou kariéru. Máte možnost hezky pohromadě slyšet největší hity, navíc dnes již s nenapodobitelným dobovým zvukem. Tak tedy exkurze právě začíná: mladším pro poučení a starším pro vzpomínku. Ať žije Parkán!
Materiál, který se o skupině shromáždil na mém stole je přinejmenším na dost obsáhlou knihu. Ale přesto se pokusím zmapovat alespoň velmi stručně historii souboru, který úspěšně vstoupil do třetí desítky let svého trvání.
Přeneseme se do roku 1973, kdy se rozpadem gymnazijního bigbeatu RIVAL začíná nelehká hudební cesta souboru, který si ve složení M. Holman, F. Mašek (řečený Balcar), J. Trojan, V. Vojta, I. Trojan a J. Kovář začíná říkat EFRAIM. Původní prostory klubu mládeže v hradu by mohly hovořit o častých zkouškách a muzikantských dohadech o repertoáru skupiny, které zde probíhaly až do 10. srpna 1974, kdy se Efraim vydal do Čkyně, aby zde odehrál svou první zábavu. Hlavními postavami souboru se stávají bratři Jiří a Ivan Trojanové, kteří jako jediní z původní sestavy hrají ve skupině dodnes. Nejzkušenějším harcovníkem byl bezesporu J. Kovář, který měl zkušenosti ze skupiny Markýz John.
Celým světem doznívala horečka "Beratlemánie", ale móda anglických skupin ještě nemizela, a proto i repertoár Efraimu tvořily z větší části převzaté skladby Beatles, Rolling Stones, C. C. Revival. Zpívalo se většinou anglicky, ale2 taky už trochu česky. Důležitým mezníkem v činosti souboru byly i kvalifikační přehrávky, před kterými stanuli v květnu 1974 v kulturním domě ve Strakonicích; vybaveni obrovskou chutí hrát, ale i instrukcemi zřizovatele, který žádal aby soubor na přehrávky oblékl kravaty a zapomněl, co znamená slovo džíny. Tehdy nebylo možno hrát bez zřizovatele a ten měl v případě Efraimu podobu městského výboru SSM. Přes neuposlechnutí "rozkazu" to dopadlo na kvalifikačí "2". Kulturní inkvizice se nestačila divit, když ve skladbách zazělo i violoncello. To díky tomu, že I. Trojan tento nástroj studoval 7 let v hudební škole, zatímco J. Trojan ve stejnou dobu pronikal do tajů houslí a akordeonu. V pestrém kolotoči zábav, který následoval, přicházejí důležité změny personální i žánrové. J. Kovář zůstává nastálo v Praze a Balcar odchází na vojnu, aby se již k muzice v budoucnosti nevrátil. Naopak přichází další důležitá postava, která se zapíše do historie souboru - zpěvák Honza Tyl. Ten stáčí hudební zaměření souboru ke skupině Budgie a navíc píše i zajímavé texty. Největší úspěch mají písně rakovina, Eroplán, Až se otevře země, Quasimodo, Fata Morgana. Vystupovalo se nejméně dvakrát týdně, což v té době byla nebývalá hudební aktivita. Březen roku 1977 napsal poslední kapitolu souboru pod názvem Efraim. Produkce na plese Ekonomické školy v Českých Budějovicích byla hodnocena z důvodu nevhodných obleků (americká trička) jako nepřípustná a odbor kultury Okresního národního výboru nařizuje okamžité zrušení skupiny. Nic nepomáhá řada svědků, kteří dokazují komplot této akce. Zastrašený zřizovatel se loučí a skupina musí okamžitě vrátit půjčené 3zařízení. V okrese Strakonice začíná obrovské tažení proti rocku, které bude trvat skoro dvě desetiletí. Na troskách Efraimu zvedá hlavu zbrusu nová skupina, která má na sehnání aparátu, získání zřizovatele a vymyšlení nového názvu dva měsíce, které zbývají do dalších přehrávek.
Díl II. - BONTON
Po úředním zrušení skupiny Efraim se na květnové přehrávky v roce 1977 přihlásila staronová sestava Efraimu pod novým názvem Bonton. Zůstávají bratři Trojanové a Honza Tyl. Jako noví nastupují F. Wohlmuth a V. Soukup (který za několik let bude působit i v Plzeňské skupiě Odyssea). Po přehrávkách, které kupodivu dopadly dobře, se hraje už na nový vlastní aparát, který stál nemalé úsilí a hodně půjček. Peníze si jednotliví členové sháněli jak to šlo a tak nebylo nic divného, když si Jirka Trojan vydělával na brigádách u popelářů, odvážením mrtvol v nemocnici atd. S novým aparátem se musel změnit i zřizovatel a tak štafetu přebírá (na čas) Svazarm. Poprvé se ve skupině objevují klávesy a trojhlasné vokály, které jsou v dnešní době pro skupinu tak dominantní a typické. Hudební zaměření udává tvorba skupiy Pink Floyd a stále ještě Beatles. Texty jsou už většinou v češtině. Honza Tyl ke zpěvu přibírá i hru na "španělku". Po nějakém čase odchází z Bontonu F. Wohlmuth a nikdo jako náhrada není k dispozici. Soubor je nucen přitvrdit muziku a hrát bez kláves. Proto logicky začíná hledat inspiraci ve tvorbě americké zpěvačky Patti Smith a z jejího repertoáru přebírá skupina Bonton řadu písní. Největším hitem se stává skladba " Jen jednu noc", která je oblíbená dodnes. Další významnou složkou souboru se stává i technický personál. Velmi důležitou úlohu v každé skupině začíná hrát i zvukař. V Efraimu to byl J. Fabinger a Josef Čapek, u Bontonu zpočátku J. Lancinger a potom Milan Vadlejch a Z. Hadraba, který kromě precizního zvuku4 dokázal k velké radosti muzikantů vypít i půl litr rumu na ex. Skupina dnes s úsměvem a ráda vzpomíná i na robur-taxi Jiřího Vlčka z Volyně, které je v zimě i v létě dopravovalo i na vzdálená místa po celých Čechách. Hrozba zrušení ale visela nad kapelou Bonton od samého začátku. Kulturní vrchnost vydala povolení k vystupování pouze podmíněně do 1. října 1980. Po uplynutí této lhůty se musel kapelník dostavit na odbor kultury a pověření odevzdat. Na vojnu odchází V. Soukup. To vše znamená zánik skupiny pod názvem Bonton.
Díl III. - PARK "X"
Po zrušení skupiny Bonton se trojice osiřelých hudebníků opět nevzdává. Bratři Trojanové a H. Tyl přibírají bubeníka F. Kučeru a na nástroj v bigbeatu nevídaný, totiž na trubku, kraje další nový člen P. Vaněček. Půl roku se zkouší a piluje repertoár. Hudební zaměření skupiny, která je nucena se přejmenovat na Park "X", je výrazně novovlné, jak to nakonec žádá i tehdejší doba. Orientace na hudbu Police, Ramones, The Knack znamená hrát rychle, jednoduše, ale účině, aby se lidé dokázali odvázat. Nastává období obrovských návštěv, ale i obrovských problémů, které skupinu už pronásledují od samotného začátku. Rok 1981 znamená důležitý mezník v dějinách skupiny. Nálada ve skupině se začíná uvolňovat, hudebníci si začínají víc dovolovat, nebojí se už politických provokací a propagandy. V této době skládá skupina též svoji vlastní tvorbu, která je snad nejoriginálnější za celou dobu účinkování kapely. Do repertoáru se zařazuje i skladba přejatá od Marty Kubišové "Nechte zvony znít". Oblibu si vydobylo i rockové zpracování ruské lidové písně "Geroj Čapajev", zpívané v ruštině, ale i slavná píseň skupiny Beatles "Žlutá ponorka" zpívaná také v ruštině. Jiří Trojan tuto dobu charakterizuje jako "lidskou smršť", uvolňování osobnosti i ducha, což částečně koresponduje i s politickou situací ve státě. Jako zpestření zahraje skupina sem tam nějakou písničku vleže a nebo na pódium pozve třeba čtyřicet lidí, aby tvořili sbor při Žluté ponorce. To vše je opepřeno i ironickými texty. Samozřejmě, že toto nemohlo ujít nejvyšším kulturním a politickým božstvům okresu, a tak represivní opatření a zastrašování na sebe nedaly dlouho čekat. Šlo nejen o nezbytná zdůvodňování na nesčetných politicko-kulturních a přestupkových komisích. Nebylo nic mimořádného, že brzy ráno po produkci odvezla StB kapelníka do svých útulných prostor. Tam se odehrávaly naprosto absurdní historky a probíhala přesvědčování nejen ústní, ale i dle hesla "ručně - stručně". Zajímavý byl i pravidelný a nezbytný rituál nakonec: podepsání protokolu, kde se ztvrzovalo, že na kapelníkovi nebylo činěno žádné fyzické násilí. O skupinu Park "X" se však v této době nezajímá jen politická inkvizice. Kapela dostává nabídku pro amatérskou skupinu zcela nevídanou. Ozývá se nakladatelství Panton (Aleš Sigmund) s nabídkou na natočení 1. LP desky. Po krátké euforii i přípravách na natáčení končí celý projekt zákazem okresních i krajských politických orgánů. Popularita skupiny a hlavně jejich početná divácká obec - to bylo hlavním prohřeškem proti kultuře. Četné protokoly ¨hovořily o srocování lidí, kdy hrozilo nebezpečí koketování s režimem. Sem tam při podobných "přátelských sepisováních" protokolů padl i nějaký šťouchanec, ale vždycky se muselo podepsat, že se tak nestalo. Podobné zkušenosti měli všichni členové Park "X". Zákaz vystupovat už je skoro všude, zbývá jen pár míst v západních Čechách. Konec Park "X" se začíná kvapem blížit. Do kapely přesto přichází další nový člen z bývalé skupiny Felows - zpěvák Tomáš Maxa, zvaný Máša. Honza Tyl se začíná více věnovat kytaře a protože se cítí nevyužit, zakládá sólový projekt, skupinu Extrakt. H. Tyl odchází roku 1982 ze skupiny, aby za nějaký čas přes Rakousko emigroval do Kanady. SKupina je zvána stále více na různé vyšetřovačky, na nekonečné rekonstrukce případů narušení pořádku apod. Ve Strakonicích už se nenachází žádný zřizovatel, který by byl ochoten stát proti proudu nesčetných kulturních opatření a protiakcí. Skupině Park "X" je na konci roku 1982 odebráno bez nároku na odvolání "oprávnění hudebního souboru".
Díl IV. - PARKÁN
Hudebníci zrušené skupiny Park "X" se opět nevzdávají a podle hesla "moudřejší ustoupí" se stahují do pozice okresu Prachatice, kde na odboru kultury je muž na svém místě: pan (nikoli soudruh!) Dokulil. Člověk, který rozumí nejen hudbě a své práci, ale i mladým lidem. Skupinu, která si mezitím zvolila nový název PARKÁN (a pevně věří, že už poslední), si bere pod svá ochraná křídla. A je to opravdu třeba. Problémy na sebe nenechají dlouho čekat. V této těžké době dochází k důležitým změnám. Pomyslnou taktovku kapelníka přebírá od Jirky jeho bratr Ivan a personální změny určují Parkánu tuto sestavu: I. + J. Trojanovi (kytary), F. Kučera (bicí), T. Maxa (zpěv), K. Reichensdörfer (klávesy) a Jan Houzim (kytara). Příchod kláves do souboru znamená návrat k melodice s využitím řízné kytary. Nový repertoár je melodický, ale i úderný a nezapomíná se ani na osvědčené "pecky" let minulých. Významnou posilu představuje i příchod staronového zpěváka Tomáše Maxy. To však již přichází černé datum: 29. září 1984 - zábava v Čepřovicích na Strakonicku, která nejcitelněji zasahuje všechny příznivce, ale i samotné Parkány. Totalitní inkvizice využívá této produkce k demonstraci síly a brutality komunistického režimu. Celou represivní akci řídí sám ministr vnitra a proti účastníkům taneční zábavy je nasazen pohotovostní oddíl se štíty, pendreky a 36 služebními psy. Mladí lidé jsou lynčováni a rozháněni všemi směry i s pomocí cvičených psů. Nemocnice ve Strakonicích přestává přijímat a ranění jsou odváženi do Vimperka; některým zůstanou i trvalé následky na zdraví. "Rudé právo" celou událost komentuje jako řádění protisocialistických živlů a "Mladá fronta" píše o zásahu proti chuligánům a zdemolovaném sále. Správným jménem "MASAKR" pojemnují tuto událost pouze rozhlasové stanice Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Celou taneční zábavu pamatuje i pan Václav Pašek - hostinský z Čepřovic, který v obci čepuje dodnes. Tím, že se nepostavil za oficiální verzi režimu, byl v následujících letech silně perzekuován. Skupina Parkán po této zábavě přestává hrát a nad její další existencí se vznáší otazník. Po nesčíslných jednáních, příslibech, zárukách a za pomoci vedoucího prachatického odboru kultury p. Dokulila jsou sjednány nové produkce, i když na většině míst jihočeského kraje má Parkán zákaz vystupování. Konec roku 1988 však znamená další vzkříšení a začíná se znova. Novými tvářemi jsou P. Slováček (klávesy) a J. Holý (zpěv). Repertoár je ovlivněn především hudbou Bon Jovi, jejíž skladby společně s vlstními věcmi tvoří hlavní náplň nového rpertoáru. Největšími "peckami" na zábavách, ale i v rozhlasovém pořadu Mladá vlna jsou "Hroší kůže", "Řekni už dost", "Vzpomínka". Zajímavou kuriozitkou je krátká, ale úspěšná spolupráce s textařem Karlem Klusáčkem, který se kapele sám písemně přihlásí a pak doslova telegraficky na objednávku otextuje bez nároku na honorář zaslané demosnímky a nebo vybrané anglické písně. S tímto super textařem se však skupina nikdy osobně nesetkala. Tento textař z České Bělé na Moravě dokázal dodávat texty dvaceti kapelám z celých Čech. V této době prožívá kapela obrovskou euforii. Všude ji čekají přeplněné sály chtivých fanoušků a po kapele je obrovká poptávka. Další personální zemětřesení proběhlo v roce 1989. Odchází bubeník L. Kučera, kutarista J. Houzim, zpěvák J. Holý. Cestu zpět po letech nachází ztracený syn T. Maxa, který přichází z Prospektu a z této skupiny přivádí i bubeníka L. Špatného. Kytary se ujímá Willy Khüebach ze skupiny Panoptikum. Rok 1991 začal další změnou - na místo klávesisty P. Slováčka naskakuje V. Ratschman z Veselí nad Lužnicí. Jak vidno, hudební skupina Parkán je organismus, který se neustále mění a pulsuje, ale pořád si udržuje svůj vysoký standard. Parkán se od ostatních skupin neodlišuje výjimečnou rytmikou, ale originálním aranžmá a především špičkovým vícehlasým vokálem. Ve skupině je vlastně několik sólových zpěváků, kteří své hlasy podřizují potřebám vokálové harmonie.
Díl V. - DOSLOV
Dnešní Parkán sází především na vlastní skladby. Společně se skládá, textuje i aranžuje. Nový program se zkouší každý rok na chalupě v Krtech u Strakonic vždy od ledna do března, a to doslova a do písmene za pecí. Začíná se hrát koncem března a již se nezkouší, nýbrž se jen hraje a hraje. Případné nové písně se po individuálním nastudování nazkouší těsně před vystoupením. Skupina Parkán si nevede žádnou přesnou statistiku, ale při průměrném počtu 70 produkcí za rok si lehce spočítám, že po 21 letech účinkování již dávno padla magická hranice tisícího vystoupení. Na jejich akcích se vystřídalo již 5 generací mládeže. Při průměrné návštěvě 400 lidí na produkci (a ta byla často 2x a někdy i 3x vyšší) se dostáváme k číslu, které vyráží dech. Skupina se za celou svou kariéru vyhnula poklesu formy a nebýt perzekuce a častých zákazů, byla by dnes bezpochyby dále. Slovo parkán znamená v naučném slovníku masivní hradní zeď, což je příznačné a symbolické pro skupinu, která ve své minulosti musela často čelit náporům na svoje "zboření". Jenom víra, vůle a síla ducha zachránila existenci kapely, která zde jako hradní parkán stojí dosud. Parkán šel vždy tvrdošíjně, i když ne vždy lehce za svým cílem a rozhodně nehledal pohodlnější a jednodušší cesty. Snažil se držet na zemi, než si hrát na umělce a koncertovat před prázdnými sály; raději bavil lidi na tanečních zábavách. V roce 1994 natočila skupina Parkán své první CD a MC s názvem "Holky tu jsou". CD šampaňským pokřtil Petr Muk a bylo vydáno firmou Kartágo. Při rozhlasových interview bylo avizováno vydání drhého CD a MC se starými nahrávkami. Nyní držíte v ruce kompletní historickou kolekci rozhlasových nahrávek, které skupina pořídila za celou svou kariéru. Máte možnost hezky pohromadě slyšet největší hity, navíc dnes již s nenapodobitelným dobovým zvukem. Tak tedy exkurze právě začíná: mladším pro poučení a starším pro vzpomínku. Ať žije Parkán!