Vlastní stín Hip-Hop

Choděj za mnou,
ptaj se mě, vobčas nevim co s tím.
Stojim na pódiu, tisíc lidí, život jako dream.

Za mnou už tolik nul,
no stejně doufám, že víc přede mnou,
usínám s tim, že potom není nic a žijeme jednou,
otvírám oči ráno další den, kafe a snídaně,
sem ready na to vzít lano nebo vzít nůž a jít na ně.
Nesnášim lidi, zároveň sem jenom člověk,
miluju život, ale vobčas ležim v hrobě,
nejspíš tu stojim asi hlavně díky tobě,
až jednou chcípnu,
chcípnu jako rovnej, sám k sobě.

Choděj za mnou,
ptaj se mě, vobčas nevim co s tím,
voni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín,
stojim na pódiu, tisíc lidí, život jako dream
a ze mě se stává někdo,
kym sem si přál vždycky být.

99pKde sou mý lidi, teď když je potřebuju,
vod rána chce se mi smát i brečet zároveň,
jednou se cejtím jak star, vůbec nepochybuju,
pak zase v píči, že mě ničí představa jít ven.

Choděj za mnou,
ptaj se mě, vobčas nevim co s tím,
voni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín,
stojim na pódiu, tisíc lidí, život jako dream
a ze mě se stává někdo,
kym sem si přál vždycky být.

Choděj za mnou,
ptaj se mě, vobčas nevim co s tím,
voni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín,
stojim na pódiu, tisíc lidí, život jako dream
a ze mě se stává někdo,
kym sem si přál vždycky být.

A ze mě se stává někdo,
kym sem si přál vždycky být,
ale bojim se, že nikdy nic mi nebude dobrý,
na všem hledám chyby, bohužel mi málo nestačí,
moje vlastní prokletí, hledám tu cestu ke štěstí.
Další noc, další den, předvolání na výslech,
když se do tebe serou je těžký na ně nemít vztek,
nebýt zlej snažim se, už mám věk na to dospět,
hypotéka na krku, proto peníze točí se.
Vidim svět a kámoše, cejtim na nás, že stárneme,
stejně se spolu zasmějem,
v jádru sme každej furt dement,
chybí mi hezký dětství,
i když máma dělala to co šlo,
musim ho dopřát jednou svým dětem,
nechci ať znají zlo.

Kde sou mý lidi, teď když je potřebuju,
vod rána chce se mi smát i brečet zároveň,
jednou se cejtím jak star, vůbec nepochybuju,
pak zase v píči, že mě ničí představa jít ven.

Choděj za mnou,
ptaj se mě, vobčas nevim co s tím,
voni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín,
stojim na pódiu, tisíc lidí, život jako dream
a ze mě se stává někdo,
kym sem si přál vždycky být.

Choděj za mnou,
ptaj se mě, vobčas nevim co s tím,
voni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín,
stojim na pódiu, tisíc lidí, život jako dream
a ze mě se stává někdo,
kym sem si přál vždycky být.