Horalové Středověká hudba

Můžeš jít, dál tmou za obzor
Z mlžných hor, dálavou, bezvěkou
Déšť padá na tvář, na tvrdou zem, co znáš
Na zem tvou, svobodnou

Na kopcích kruh z kamenů
Jen tvůj kmen k mohylám cestu zná
Na kolenou klečíš sám, v rukou meč máš kalený
na krev mrtvých bratrů přísaháš

Mocný nápěv od moře zavá l
Stoupá kouř z pobřeží, ohňů zář
lodí černých pluje mrak a na každé přídi drak
helmu dáš na zachmuřenou tvář

Jsme horalové...

Boj zuřivý, plameny soumrak rozráží
Křik raněných, mrtví jsou, co byli na stráži
Hoří tvá vesnice vzdálená

Hněv Odinův, sekery hlavy stínají
Z vln z drakarů severští vlci sbíhají
Vaří, krev se ti v žilách vaří

Pošli do Valhaly všechny ty pohany, zažeň je navěky pryč
Horalové, jsme horalové

Strach děsivý, shořely tvoje svatyně
Svár odvěký, řekli jim, znesvěť bohyně
Proudí do země krev rudá

Zvuk rohů zlých všechnu tvou víru zabíjí
Dál družina přátel tvých pryč se probíjí
Nocí k prastarým horám spěchá

Zbyl jsi sám
Mlhy se zdvíhají
Na pomoc voláš
Mrtvé, co v horách leží

Ze hrobů v mohylách přízraky v noci povstanou
Král ožije, vikingům jatka nastanou
Vaří, krev se mu černá vaří