Princezna Bluegrass

Jednoho říjnového večera na předzahrádce na předměstí
seděla malá princezna a dlaně své měla zaťaté v pěsti.
Slunce už dávno vzdalo den a obzor splynul s šedí města.
Jen ona malá tu čeká dál, sedí a čeká, ona to nevzdá.

Nemusí zvonit zlatem, nemusí vlastnit statky,
nemusí vlastně vůbec nic.
Jen aby vůbec přijel a nespěchal hned zpátky.
„Kde se toulá můj kralevic?“

Kolikpak bylo už rytířů ve zlaté zbroji na bujném oři?!
A kam se všichni podějí, když princeznino srdce láskou hoří?
Kdo zachrání princeznu, kdo ji zpátky do pohádky vrátí?
Kdy se Honza objeví a kdy zlýmu draku všechny hlavy zkrátí?

Do šedi noční ulice se koulí perly z princezniných očí.
Před bránou nikdo nečeká a půlnoc kalendář tiše pootočí.
No tak dneska nepřijel, no tak nevadí, no tam možná zítra.
Jen ona ví, že se objeví a že vyplní její všechna prázdná jitra.