Na svůj obraz se dívám,
soudím že ránu mám.
Píseň o tváři zpívám
a jak se tak dívám už se nepoznám.
Už dvanáct dní,
svůj obraz nevšední,
sleduji po ránu,
stojí to za, no za ránu.
Nad svým obrazem zoufám,
slzy ve vočích mám.
Chvíli si rozbít ho troufám
a chvíli zas doufám že kazí ho rá
soudím že ránu mám.
Píseň o tváři zpívám
a jak se tak dívám už se nepoznám.
Už dvanáct dní,
svůj obraz nevšední,
sleduji po ránu,
stojí to za, no za ránu.
Nad svým obrazem zoufám,
slzy ve vočích mám.
Chvíli si rozbít ho troufám
a chvíli zas doufám že kazí ho rá