Nerozhodný Hip-Hop

Stojim na streche budovy, rozmyšlam že skočim.
Keď sa zda byť život ubohy, pokračovat je zločin.
Že vraj chodba lebo schody, zavedu tě do končin,
věčneho štěstia alebo zloby, nechcem začinat keď končim.
Neriešim či je něčo potom, ide mi o teraz.
Davam vodne bongo, keď ma realita ostri obraz.
Z mirni to bolest, jazvu zanecha každy podraz,
kdo je k sebe uprimny, uvidi svuj pravy odraz.

Krok pred smrťu na okraj, no stale vaham.
Zavrem oči, vidim svoj život keď v myšlenkach padam.
Vidim svoje chyby, no priznat si stale zdraham,
zpětně zjišťuji co se oplatilo a co byla marna snaha.
Něčo je špatně, dobre vzpominky sa topa na dně.
Na povrchu plavaju zle momenty co bodaju radně.
Zlomene srdce dycha z poslednich sil a chladne,
len osobne straty sa straťa, keď tělo na zem padne.

Sem pevně rozhodnuty, len ještě neviem čo spravim,
ake je to spravně rozhodnuti, ak šťastny život stravim.
Co treba podniknut aby ma budili dobre zpravy.
Nebyť sam pod perinu ale svoj čas s někym travit.
Lenže keď vykročim všetko ukončim, konec bude,
hledam kto mi v tom zabrani, ak to maju iny lude.
Čim to je že mňa trapi každa blbost oni su v kludě.
Začinam pochybovat či to chcem zjistit na poslednem sudě.

Tělo zaliva pot, podlamuju sa mi kolena,
expedicia za zmyslem života a čo to vubec znamena.
Chapem je to o tem ked nasa osud robia ramena,
vlastne me děsi myšlenka že po mne jen pamatka kamenna.
Musim sa dat do kopy, no neni to tak jednoduché,
ked sa chcaš někomu zduverit, a jeho uši su hluche.
Davam krok dozadu, aj ked byvaju dny suche,
pokal ve mne žije naděj, že dojdu časy co budu super.

Chcem zachovat chladnu hlavu, mať nadhlad,
no da to zabrat někedy do zrkadla je tažky pohlad.
Musiš si važit sam seba potom maju druhy ohlad.
Občas aby si vyhral, musiš zažit co je prohra.
Sem zamyšleny ne namyšleny, to je rozdiel.
Aj keby som klamstva nejradši zkrotil, mam na nich určity podiel.
S něčim sa nechvalim, co sem splodil, aj by som sa šance chopil,
No často ma někto za nos vodil.

Nič sa neda vratit zpatky, proto bola hadky
Sme taky keď sa nam nechce, hledame zkratky,
Každy raz narazi na prekažku na kteru je kratky.
Beznaděj někoho nuti skakat, mna nuti pisat řadky.
Žit běžně, pro mna nemožne, tak rozmyšlam
Podporoval sem provetrat hlavu, byt chvilu sam.
V čom sa mi chce bát a dále aj ked nemam plan
ide to dal, stači verit něčemu čo neni klam.