Pramen Blues

Čas tak neúprosně plyne,
pramínky tečou dolů z hor.
Bystřinám po daleké cestě,
umlčí řeky jejich vzdor.

A pak dál se pomalu vlečou,
koruny stromů zrcadlí,
prameny snoubeny řekou,
tišiny slepých ramen naplní.

Někdy se obloha zatmí
z nebe se valí přívaly deště,
bouře zlá, kde se tu vzala,
potoky berou co stojí v cestě.

Potom přijde krásný ráno,
oknem je vidět modré nebe,
po dlouhý noci nedospáno,
na konci duhy vidím tebe.

To já jsem horský pramen,
tys divoká bystřina,
spolu protékáme časem,
něco večer končí, ráno začíná.

To já jsem horský pramen…