Já nejsem z lidí těch,
co mají pořád spěch.
Vždy z jara propadám,
toulavým náladám.
Řeka jak dlouhá nit,
říká mi kudy jít.
Tam pařez je můj trůn
a banjo má pět strun.
V lesích se loučím s jarní únavou,
a banjo zpívá píseň tu mou toulavou, toulavou.
Sotva že sleze sníh,
je neklid v nohou m
co mají pořád spěch.
Vždy z jara propadám,
toulavým náladám.
Řeka jak dlouhá nit,
říká mi kudy jít.
Tam pařez je můj trůn
a banjo má pět strun.
V lesích se loučím s jarní únavou,
a banjo zpívá píseň tu mou toulavou, toulavou.
Sotva že sleze sníh,
je neklid v nohou m