Blues o slečně Ruth Blues

Zas přišla doba tání,
já vyšel na dvorek.
Stojí tam v zadumání
sněhulák - Amorek.
On rozloučil se s křídly
a spad mu šíp i luk,
blond vlásky mu už zřídly
a není ani kluk.

Prý uplácal ho bohém
z třetího poschodí.
Já přišel dát mu sbohem
už se sem nehodí.
Je pořád ještě silný ,
nutím ho šeptem "taj".
Středoevropská klima
to není žádný ráj.

Ta směšná kupka sněhu
se náhle uklání,
zas andělskou má něhu,
mluví jak ze spaní.
Můj šíp tě trefil k ránu
ze čtvrtka na pátek.
Máš v srdci čerstvou ránu,
to je jen začátek.

Teď šlehá tě tvá touha
jak oloupaný prut,
tvá cesta bude dlouhá
za slečnou jménem Ruth.
Pak roztál v půlce řeči
a do kanálu stek'
Já ke klidu se nutím,
už nemám na něj vztek.

A s blížícím se jarem
jsem ztratil všechen stud
já nechci přece harém,
já chci jen slečnu Ruth