Fotky Country

Včera uklízel jsem ve skříni,
a když jsem chumáč prachu ze dna zvedal,
znenadání našel jsem
ten sešit, co jsem kdysi marně hledal,
měl desky z kůže králičí
a místy se už moli do něj dali,
však slabou vůni jehličí,
tu ani moli z něj už nedostali.

Tak sedl jsem si do křesla
a prolistoval s ešit jedním dechem,
co stránka - kousek víkendu
vystřiženej aparátem s měchem,
pár fotek party drsňáků,
co nevědí a zatím jenom tuší
a pod krempama širáků
jim odhodlaně odstávají uši.

Těm fotkám nijak neuškodil čas,
čas inkasovat chodil kolem nás.

Jak listoval jsem stránkami
a v duch zase šlapal suchou trávu,
nějakej bacil toulavej
si na svý poutí našel moji hlavu,
tak dal jsem sešit do kapsy
a starou tornu na záda si hodil
a vydal jsem se přes lesy
tam, kam jsem kdysi s touhle partou chodil.

Pak jsem se toulal z místa na místo
a přirovnával je k těm starým fotkám
a cestu střídal za cestou
a čekal, že je na jedný zas potkám,
zase to nekoneční bloumání
a stovky otázek a odpovědí
a slunce skloní hlavu do strání
a stráně budou mít zas barvu mědi.

Těm fotkám nijak neuškodil čas,
čas inkasovat chodil kolem nás.


Já coural mezi skalami
a tušil, že co hledám, už tu není,
Tom občas píše z Panamy
a Danny, ten se dneska znovu žení,
i ostatní už sebral čas
a jako voda obrousil jim hrany
a z velikánských balvanů
na drobný písek semlel všechny plány.

Pak vařil jsem si snídani
a ze sešitu přikládal jsem listy,
skončilo mý hledání,
zejtra do něj vlepím zase čistý,
teď šlapu dolů k nádraží
a lidi kolem slepí jsou a hluší,
neslyší mý zpívání
a nevidí, že odstávaj’ mi uši.