Stokrát chválím čas Pop

Po lávce tvého nártu,
přejdu nejsnáz pláče proud.
Na stéble tvého zápěstí,
Mohu dál i v bouři plout.

Jen v hořko-mléčné dráze,
Tvých vlasů chtěl bych spát
A máš li vést mě k zkáze,
Tak já ji příjmu rád.

A Stokrát chválím čas,
kdy vcházím do tvých řas.
Každá záhyb tvůj i vlas
Já znám.

A kdyby náhle blesk tu sjel
Srdce spálil na uhel
Tak byl bych šťasten,
že jsem lásku měl a mám.

Jak terče střelnic na poutích,
jsou ta souhvězdí tvých pih
a máš tak svůdná zákoutí,
jež neznat byl by hřích.
V tvých nástrahách ,
jak v Séně se topím dál a dál
a znám Tě stále méně
a já bych rád Tě znal.

R: Stokrát chválím čas,
kdy vcházím do tvých řas,
každý záhyb tvůj i vlas já znám
a kdyby náhle blesk tu sjel,
srdce spálil na uhel,
tak byl bych šťasten,
že jsem lásku měl a mám.

Epiz: Ač ráno sám jsem v dálce,
ta horkost má je táž,
na mráčky píšu palcem,
co dávno, dávno znáš.

REf:Stokrát .....