Jsi námořník, co moře nehledá.
V přístavu spí.
Ten přístav jednou možná budu já.
Možná, kdo ví.
Jsi hotel plný prázdných pokojů.
Bez křídel pták.
Jak mrtvé moře loňských příbojů.
Žák, co se vzdává.
Máš sílu mě zmást
a smést pod stůl můj smích.
Ty smíš spánek mi krást,
pak stokrát, sto
V přístavu spí.
Ten přístav jednou možná budu já.
Možná, kdo ví.
Jsi hotel plný prázdných pokojů.
Bez křídel pták.
Jak mrtvé moře loňských příbojů.
Žák, co se vzdává.
Máš sílu mě zmást
a smést pod stůl můj smích.
Ty smíš spánek mi krást,
pak stokrát, sto