Vincent Country

Stále stejnou tmou
svítí plátno bloudících
malíř půlnoc kreslí smích
ten obraz píseň zpívá pojednou.

Stíny na kopcích
ticho hnízd a moudry sníh
svál sem hřích všech dětskych cích
v těch barvách, které prosí tě pojď k nám.


Já už vím a znám,
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl p ro své nadání
učit lidi vidět víc,
však nebyl nikdo kdo by naslouchal,
snad dnes tu s tebou stál.


Stále stejnou tmou
stejné louky tu hoří dnes
mraky láká do nebes
kde Vincentovi modré oči sní


Jak jen pozmění
barvy žhnoucích slunečnic
vítr v tváři má pár skic
to smýknul štětce touhy van Gogh sám.


Já už vím ...



A svět tě tak tryznil
tvou lásku splácel zlym
jen černé vrány nad tvou hlavou
ctí tvou mysl bolavou
svět nazval velkou vášeň šílenstvím
a já chci ti říct Vincente,
že není nikde svět pro lásku
tvou se kterou bdím.


Stále stejnou tmou
portrét v tichu muzejním
něžná dlaň - hold váženým
všem očím které nesmí rozumět


Prohlíží si prázdnou zeď
a chlápka v cárech nejchudších
v tvých růžích trn snad ostřejší
než kord co slouží srdci divným hrám

Já už vím a znám,
tak hledat musíš dál.