Za poryvů Jazz

Až bude z mé hlavy uma
umaštěná boji,
druhové nebudou dumat
nad svými nápoji
po noci té ani doma, ani sami.
Utajená cesta vede
mezi liánami.
V siluetách, koridory
zítřek jde za námi.
Pole vidí ruce lidí mačetami.
Unavení tak jak loni
klesneme do sítí,
řeč je v jednom ohni
za slova nechy tíš.
V noci padá k zemi nebe korunami.
Až bude z mé hlavy uma
umaštěná boji,
druhové nebudou dumat
nad svými nápoji
po noci té ani doma, ani sami.
Otevři bránu, to se může, ticha veřeje,
času je mála pramínek.
Na jaguára, kamaráde, je naděje,
nepolekáni, že vsednem ještě dnes ráno!
Zakalená řeka teče
dlouhými jámami.
Předposlední bude večer,
ty nebo já jsme my,
opatrní jako voda za vlnami.
Opatrní vedle sebe
hledíme do kraje.
V popelavém teple Tebe
má vina roztaje
Za poryvů třtina šumí jinotaji.
Otevři bránu, to se může, ticha veřeje,
času je mála pramínek.
Na jaguára, ó cariňa, je naděje,
nepolekáni, že vsednem ještě dnes ráno,
to se může! Času je mála pramínek.
Na jaguára, ó cariňa, je naděje,
nepolekáni, že vsednem ještě dnes ráno!