Donchuán s klarinetem Pop Rock

H: Ten můj má ďábla v těle,
tváří se vždycky směle,
umí to na mě skvěle hrát.
Hodí mi na krk smyčku,
říká, pojď na lavičku,
zdržím tě na chviličku rád.

M: Ten tvůj je pouhý břidil,
posměch by u mě sklidil,
u mě by nevyřídil víc.
Obě: No, vážně.
M: Jen můj má u mě šanci,
zmírá m, když mě při tanci,
líbá, ach, s nonšalancí líc.

H: Říká mi sladká slova,
líbá jak Casanova,
M: ten můj se ovšem chová líp.
H: Omdlím, když na parketu,
slyším tón klarinetu,
ten tón mě raní jako šíp.

M: Hloupá, to tvoje mládí,
ten tvůj diletant svádí,
ten můj, ten řádí, umí hrát.
Obě: Jak Armstrong.
Jak sníh celý sál taje,
když můj své sólo hraje,
slyším jak hraje "mám tě rád".

M: Koukám, že klarinetem,
ten pán nám hlavy plete,
H: musí se uznat, umí hrát.
Obě: No, príma.
Neví však, kam to spěje,
neví, co se v nás děje,
neví, že obě se chcem vdát,
neví, že obě se chcem vdát.