Hotel Hillary Blues

Tvař se trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,
máš to jistý provždycky, nastav uši vzpomínkám,
jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,
jak tenkrát, když nám tvrdili, že je vítr stříbrný.

A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,
zahodili lampióny a našli hospodu,
ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá.

Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,
pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,
slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,
a cenzoři nám kázali vo správným umění.

A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,
zahodili lampióny a našli hospodu,
ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá.

A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,
a pořád všechno slibují starý hesla na domech,
ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,
a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.

Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,
zahodíme lampióny a najdem hospodu,
a tam tvýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin,
a ta nám zbejvá.
A ta nám zbejvá.