Když sme byli nuly, neměli todle jistý,
táhli za jeden provaz, na stole karty čistý.
A když se trochu daří, co potom člověk zjistí,
že to mezi náma všema není všechno
jak se zdá a nebo jak se má,
že ta pracovitost týmu nijak nestoupá,
každej to nechává, ať si to přežívá,
já mám pocit, že to n a mě holt zůstává.
A vůbec vo tom nevíš, holý nic,
když sme hladověli jako mrtví psi.
A vo to víc mě mrzí ty blbý hry,
kde prachy hrajou roli, taky ničí sny.
Kdy ti někdo vyčítá,
že to prachama tolik pro ně neznamená,
pocit, že ta rodina není už upřímná,
a cejtíš, že se ti pod rukama rozpadá.
Mít všechno, co člověk si mohl přát,
stále vidět, že ta vlajka furt bude vlát.
Za to málo, co máme, se hrdě prát,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Držíme v rukou zlatej grál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Aby ten voheň pořád plál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Snažim se bežet vpřed, i když mi nestačí dech,
venku je studenej svět, občas je to jak křeč.
Tanec na ostří nože, kde to zkurveně klouže,
dávno neznáme vděk, ale už jenom cash.
Všechny ty dálky a výzvy a jizvy a příslib,
že přijde to štěstí a track.
Změní tu bídu, pak otočí vítr,
nám dodá tu sílu na to dokončit běh.
Hrajeme poker, u stolu sou masky
a každej z těch hráčů je falešnej ksicht.
Všichni sme rodina, stejně sme začli,
tak proč se tu řeší, kdo má lepší byt,
kdo má lepší whip, pod prdelí prachy,
s timhletim pocitem boys neuměj žít.
Ještě dva roky zpátky,
sme měli jen zkurvenej hlad,
protože z toho, co žijeme, teď nebylo fakt nic.
Pomíjivej moment toho vrtkavýho štěstí,
který skáče jako low rider nahoru a dolu.
Všechny ty podrazy sou víc než jen rána pěstí,
ale dávaj nám dál, tu životní školu.
Dokud píšem tenhle příběh a venku sou lidi,
tak to nejde jen tak vzdát
a nechat všechno padnout.
Přes veškerý klacky, co nám osud hodil pod nohy,
musíme pořád jít dál a zuby zatnout.
Mít všechno, co člověk si mohl přát,
stále vidět, že ta vlajka furt bude vlát.
Za to málo, co máme, se hrdě prát,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Držíme v rukou zlatej grál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Aby ten voheň pořád plál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Znáš ty pocity, kdy nestojí to za to,
kdy není chuť jít dál, vysrat se na to.
Chce se ti hned přestat snít,
zapomenout, začít nově žít.
Desetkrát za rok píšeš si to na zeď,
citáty, dohody, nesmysly, co teď.
Zaručený motta, názory na svět,
Einstein, Twain, osobností znáš pět.
Cpeš mezi lidi, všechen ten bullshit,
motivační píčoviny, nikdy žádnej true shit.
Přitom seš na konci, začínáš se dusit,
nevíš co se sebou, nechceš to připustit.
Není to zadarmo, když má něco trvat,
něco se stát a pak taky to tak zůstat.
Dávej si bacha, bude se střílet,
vrať se na Facebook, tam postuj svůj výlev.
Trvalý hodnoty nevznikaj přes noc,
nebreč mi tu, že máš toho teď moc.
My sme ty, kdo nechtěli to vzdát,
na duši šrám, my teďka můžem hrdě stát.
Tetování, jizvy nám připomenou kdo sme,
jakou deme cestou a vo co tu fakt de.
Sme připravený postavit se tomu, co přijde,
my sme ty, co se nikdy nevzdáváme.
Mít všechno, co člověk si mohl přát,
stále vidět, že ta vlajka furt bude vlát.
Za to málo, co máme, se hrdě prát,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Držíme v rukou zlatej grál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Aby ten voheň pořád plál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
táhli za jeden provaz, na stole karty čistý.
A když se trochu daří, co potom člověk zjistí,
že to mezi náma všema není všechno
jak se zdá a nebo jak se má,
že ta pracovitost týmu nijak nestoupá,
každej to nechává, ať si to přežívá,
já mám pocit, že to n a mě holt zůstává.
A vůbec vo tom nevíš, holý nic,
když sme hladověli jako mrtví psi.
A vo to víc mě mrzí ty blbý hry,
kde prachy hrajou roli, taky ničí sny.
Kdy ti někdo vyčítá,
že to prachama tolik pro ně neznamená,
pocit, že ta rodina není už upřímná,
a cejtíš, že se ti pod rukama rozpadá.
Mít všechno, co člověk si mohl přát,
stále vidět, že ta vlajka furt bude vlát.
Za to málo, co máme, se hrdě prát,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Držíme v rukou zlatej grál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Aby ten voheň pořád plál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Snažim se bežet vpřed, i když mi nestačí dech,
venku je studenej svět, občas je to jak křeč.
Tanec na ostří nože, kde to zkurveně klouže,
dávno neznáme vděk, ale už jenom cash.
Všechny ty dálky a výzvy a jizvy a příslib,
že přijde to štěstí a track.
Změní tu bídu, pak otočí vítr,
nám dodá tu sílu na to dokončit běh.
Hrajeme poker, u stolu sou masky
a každej z těch hráčů je falešnej ksicht.
Všichni sme rodina, stejně sme začli,
tak proč se tu řeší, kdo má lepší byt,
kdo má lepší whip, pod prdelí prachy,
s timhletim pocitem boys neuměj žít.
Ještě dva roky zpátky,
sme měli jen zkurvenej hlad,
protože z toho, co žijeme, teď nebylo fakt nic.
Pomíjivej moment toho vrtkavýho štěstí,
který skáče jako low rider nahoru a dolu.
Všechny ty podrazy sou víc než jen rána pěstí,
ale dávaj nám dál, tu životní školu.
Dokud píšem tenhle příběh a venku sou lidi,
tak to nejde jen tak vzdát
a nechat všechno padnout.
Přes veškerý klacky, co nám osud hodil pod nohy,
musíme pořád jít dál a zuby zatnout.
Mít všechno, co člověk si mohl přát,
stále vidět, že ta vlajka furt bude vlát.
Za to málo, co máme, se hrdě prát,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Držíme v rukou zlatej grál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Aby ten voheň pořád plál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Znáš ty pocity, kdy nestojí to za to,
kdy není chuť jít dál, vysrat se na to.
Chce se ti hned přestat snít,
zapomenout, začít nově žít.
Desetkrát za rok píšeš si to na zeď,
citáty, dohody, nesmysly, co teď.
Zaručený motta, názory na svět,
Einstein, Twain, osobností znáš pět.
Cpeš mezi lidi, všechen ten bullshit,
motivační píčoviny, nikdy žádnej true shit.
Přitom seš na konci, začínáš se dusit,
nevíš co se sebou, nechceš to připustit.
Není to zadarmo, když má něco trvat,
něco se stát a pak taky to tak zůstat.
Dávej si bacha, bude se střílet,
vrať se na Facebook, tam postuj svůj výlev.
Trvalý hodnoty nevznikaj přes noc,
nebreč mi tu, že máš toho teď moc.
My sme ty, kdo nechtěli to vzdát,
na duši šrám, my teďka můžem hrdě stát.
Tetování, jizvy nám připomenou kdo sme,
jakou deme cestou a vo co tu fakt de.
Sme připravený postavit se tomu, co přijde,
my sme ty, co se nikdy nevzdáváme.
Mít všechno, co člověk si mohl přát,
stále vidět, že ta vlajka furt bude vlát.
Za to málo, co máme, se hrdě prát,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Držíme v rukou zlatej grál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme.
Přes všechny hádky pudem dál,
přes všechnu bolest se furt smát.
Aby ten voheň pořád plál,
i přes ty překážky,
my nechceme to vzdát, nechceme to vzdát.